Go to ...
Reklama

RSS Feed

Evropu nemohou chránit měkcí vojáci


Není to ještě tak dávno abychom na některé věci a události úplně zapomněli. Na našich hranicích jsme měli pohraniční vojsko sestavené z vojáků základní vojenské služby a vojáků z povolání. Hranice na západě a jihu republiky byly uzavřeny ostnatými dráty, signálními stěnami a koridory se psy bez košíku. Nikdo nebo téměř nikdo neprošel ven ani dovnitř. Pak přišel čas, který oponou trhnul a strážci hranic se stali historickým reliktem studené války určeným k zapomění. Dnes to budou muži kolem padesáti šedesáti sedmdesáti let, žijí mezi námi a nestačí se divit. Mnohým z nich služba na hranici nepřipadala nelidská, naopak vtloukali jim do hlavy v hodinách politických školení, že vykonávají službu na kterou mají být hrdi. Vždyť dávno před nimi sloužili na hranicích občanské sbory a uskupení, Chodové se psy, sekerami a později i se střelnými zbraněmi. Hraničáři požívali od panovníků mnohé výsady a měli úctu ostatních obyvatel. Čtyřista let chránili západní hranici a to až do konce 17. století. První československá republika měla pevně vytýčené hranice a ty byly střeženy vojskem (tzv. Stráž ochrany státu 1936-39) a na hraničních přechodech Finanční stráží a na zelené hranici plnilo strážní úkoly polní četnictvo. Po únoru 1948 a po zavedení všeobecné vojenské povinnosti bylo rozhodnuto v roce 1951 o zřízení pohraničních vojsk. Komunisté měli z hloubi historie nač navazovat a chytře to využili. Mladým klukům ani nepřišlo na rozum, že vlastně hlídají zadrátovanou republiku, své rodiče, příbuzné, že svá děvčata drží v jakémsi velkém lágru. Aby byla jistota stoprocentní neprůchodnosti hranic došlo na realizaci pokynů sovětských poradců a byly postaveny stěny nabité elektřinou. Čím se potom taková hranice lišila od zábran nacistických koncentráků Osvětim, Majdanek, Dachau (vložený snímek vpravo), Buchenwald a jiných? Tato „elektrická epizoda“ trvala od roku 1952 do roku 1964 a byla pak nahrazena signálními nástražnými a zákeřnými systémy včetně minových polí. To vše už je naštěstí minulost, ale také je to pro nás kruté poučení.dachau

Po čtvrtstoletí téměř bezbřehé volnosti a svobody na zelené hranici přichází čas, kdy budeme muset hranici opět intenzivně a sofistikovaně chránit proti vetřelcům. Naše republika je otevřená všem, kdo přijdou jako turisté standardními způsoby: vlakem, autobusem, autem, letadlem nebo na kole či pěšky. Budou vítáni a mají tři měsíce na poznávání naší země. Stejně tak jsou na tom ostatní státy Evropské unie, stejně tak jsou naivní a humanisticky tolerantní. Náhle zjišťujeme, že takhle to dál nejde, že někdo zneužil neopatrná vyhlášení některých představitelů EU a inicioval vlny běženců. A nepřipravené evropské státy si nevědí rady jak dál. Státy, které si neprošly komunistickými diktaturami se vším co k tomu patří, nejsou schopny adekvátně reagovat na novou a pro ně zcela neznámou situaci. Jak chránit hranice, když nemají tradici s jejich ochranou? Je to problém Řecka, Itálie, Francie a dalších zemí. Už jenom skutečnost, že se EU zmohla na vytvoření jalové organizace Frontex jejímž úkolem je chránit hranice na moři. Z opatrnosti byl Frontex nazván agenturou (!) aby to snad někoho nepobuřovalo. Za označení agentura se dá schovat ledacos. Reklamní, pracovní, filmová a televizní, sportovní atd. atd., nač si vzpomenete. Jen ne vojensky organizovaná a vyzbrojená skupina jejímž prořadým a jediným úkolem má být zajištění nekompromisní nepropustnosti a neprůchodnosti evropských hranic. Operetní agentura Frontex musí být okamžitě zrušena a nahrazena mezinárodními jednotkami ochrany hranic. Vyzbrojenými zbraněni a vybavenými pravomocemi. Její příslušníci nemohou být „měkcí vojáci“, ale chlapi (i ženy) odhodlaní bránit hranice, evropský životní prostor, za každou cenu. Takovým způsobem, jaký popsal nedávno australský premiér, kdy lodě s migranty je nutné nekompromisně vracet do přístavů z nichž vypluly, na paluby strážních lodí nebrat z vratkých člunů žádné migranty, stejně tak nevyzvedávat z vody tzv. „muže přes palubu“. V případech, kdy kapitáni či kormidelníci plavidel s migranty neuposlechnou výzvy k zastavení a otočení plavidla zahájit výstražnou palbu do vzduchu. Bude asi problém v tom, aby strážní lodě EU vplouvaly do vod Libye, Tunisu, Maroka, Alžíru, Egypta atd., ale je možné, že by se tyto situace daly vyřešit slmouvami.

Obrazně řečeno je v současné době několik minut po dvanácté. Vojensky organizované jednotky mají na rozdíl od všelijakých agentur výhodu v tom, že uplatňují vojenskou disciplinu, pracují na povel, rychle a neodkladně. Jakmile budou schválena pravidla činnosti a jmenováno velení, bude možné začít s konstituováním bojových útvarů. Evropské státy mezitím mohou intenzivně pracovat na registraci všech osob, které v minulých měsících a letech nelegálně vstoupily na území evropských států a dnes se soustřeďují na území Francie, Švédska a především Německa. Tyto osoby pak budou postupně přepravovány do pro ně bezpečných zemí mimo Evropu, které jim budou blízké svojí kulturou a náboženstvím. Pro tyto země pak mohou být vyčleněny pobídkové finanční prostředky.

Jaroslav Skupien (redakčně kráceno)
Čím se lišilo pohraniční technické zařízení na čs hranicích od ostnatých plotů koncentráku v Birkenau? To nám minulý režim nikdy nevysvětlil. Třeba proto, že takovou otázku nikdo veřejně nepoložil…

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *