Go to ...
Reklama

RSS Feed

Koho reprezentoval pan Herman v Norimberku?


Už jsem se nadechoval, abych vyřkl nahlas myšlenku o tom, co si myslím o účasti ministra kultury ČR na výročním Sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku, když mne napadlo, že ho tam někdo musel vyslat, že tam ministr nejel z plezíru a jen proto, že byla nevyužitá vládní limuzína, že jeho cesta je součást vládní politiky trojkoalice. Nepamatuji se však, že by vstřícné bratříčkování s Berndtem Posseltem bylo přemětem volebních programů některé z koaličních stran. A tak mě nezbývá, než tuto politickou aktualitu vzít na vědomí, pamatovat si ji a čekat na volby ve kterých se všechny nonsensy Sobotkových boys zúročí. V takových situacích se mi vždy vybaví v paměti nápis na berounské městské bráně: „Všeho do času, pán bůh na věky“, což je příklad toho, že i ateista se může potešit křesťanským rčením.

Šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Bernd Posselt Hermanovu cestu na sjezd do Norimberku uvítal. Poděkoval zároveň české vládě za to, že se zasazuje o dobrou politiku sousedství v evropském duchu. Účastníci sjezdu dali prostřednictvím své mluvčí najevo své upokojení v tom smyslu, že jsou rádi, že se jejich jednání poprvé zúčastní člen vlády České republiky. Následně pak ocenily tisíce účastníků Hermanův projev potleskem. Zřejmě se jim moc líbilo, jak je ministr německy oslovil: „Milí krajané“ a celý projev přednesl v jazyce hostitelů.

Snímek obrazovky 2016-05-17 v 9.02.56Pan ministr utrpěl zřejmě ztrátu historické paměti, je třeba jen letmo připomenout: Bezprostředně po podepsání potupné Mnichovské dohody a zveřejnění jejího textu nastalo vyhánění českého obyvatelstva z pohraničí. Jako první byla na území Sudet rozvrácena statní správa, vyháněni policisté, celníci, finanční stráž, poštovní zaměstnanci, učitelé, úředníci obecních a městských úřadů a celé jejich rodiny. Dostali jen pár hodin na vystěhování a na 160 000 obyvatel pohraničí se stalo uprchíky ve vlastním státě. Neuvěřitelná potupa ze strany Němců, vyhrožovali Čechům zbraněmi, uráželi je a vysmívali se jim. V tragických dnech povraždili ordneři desítky českých úředníků a vojáků. Stovky let zde žili pospolu, po sousedsku a lišili se jen rodnou řečí, zpravidla se Češi naučili německy, někteří Němci uměli česky. Pak jim Adolf Hitler nastínil svojí ideu německé budoucnosti a oni se vydali na cestu zkázy německého národa. Když tisíciletá říše po šesti letech skončila, obrátil se hněv a touha ponížených a utiskovaných po pomstě proti všem Němcům bez rozdílu. Nebyl čas ani chuť rozlišovat mezi dobrým a špatným Němcem, navíc byli vinni dvěma světovými válkami a to byl (a dodnes je) dostatečný argument k tomu, aby se k Němcům přistupovalo s nedůvěrou. Otázka kolektivní viny je velmi složitý problém, obecně lze říci, že by se neměla uplatňovat, ale po válce a porážce se nedalo čekat holubičí řešení.

„Přijímám slova lítosti nad činy některých z vašich předků v minulosti. A vyslovuji hluboké politování z naší strany nad tím, co učinili před sedmi desetiletími někteří z našich předků a co narušilo naše staleté soužití,“ řekl ministr. Podle mého názoru pan Herman směstnal do jedné věřejně vyslovené věty dvě zcela odlišné záležitosti, postavil na roveň šestiletou okupaci Československa, spojenou s drancováním průmyslu a tyranizováním obyvatelstva, poněmčováním mladé generace, s plány na vysídlení Čechů do Patagonie s poválečným výbuchem nenávisti a pomstychtivosti vůči Němcům. Mám potvrzeno od přímých účastníků událostí, mých rodičů, že Němci mohli být postupimskému rozhodnutí spojenců o odsunu Němců z okupovaných území do Německa vděčni, protože protiněmecké nálady byly v osvobozené republice tak silné, že by se krátkodobá odplata stala permanentní a Němci mohli být systematicky likvidováni.

Nikdo nebude v demokratické společnosti nikomu zakazovat, aby se zúčastnil v zahraničí sjezdu kohokoliv, ať si tam ministr kultury a někteří lidovečtí poslanci jezdí za své peníze jako soukromé osoby a nechají se poplacávat Berndtem Posseltem a udělají si s ním třeba selfie na památku a na důkaz své statečnosti. Ale emisar české vlády na Sudetoněmecký sjezd nepatří. Přes hlasité proklamace oficiálních míst a holedbání české pravice není česko-německá otazka dořešena, novinové omluvy nestačí, bilaterární proklamace jsou jen slova, o repatriacích nemluvě.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

One Response “Koho reprezentoval pan Herman v Norimberku?”

  1. Karel
    18. 5. 2016 at 12.04

    Nějak se stál zapomíná, jak a kým začala druhá světová válka. Zahájena byla hitlerovským Německem a Stalinovou Rudou armádou. Odsun byl jako vyhovění žádosti sudetských němců, kteří chtěli do Německa. A byl proveden na popud Velké Británie a Francie, Benešovy dekrety neměly s odsunem nic společného. Na odsunu trvali VB a Francie. viz: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_benese_dekr_sezn.php

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *