Go to ...
Reklama

RSS Feed

Mladým lidem nesmíme o historii lhát


Zatímco na vrchu Vítkově, vysoko nad Prahou, probíhal za účasti kamer ČT a bez projevů státní pietní akt k uctění památky těch, kteří položili životy za osvobození v roce 1945, o kus dál na vojenském pohřebišti na Olšanech se sešlo několik desítek veteránů, bývalých vojáků Pohraniční stráže a veteráni protiteroristické jednotky známé jako URNA (útvar rychlého nasazení), civilistů a přátel. Uctili za zvuků československé hymny a hymny SSSR vojenské oběti druhé světové války. V projevu pořadatele zazněla slova, která ze současných médií neslýcháme, slova o podílu Rudé armády na našem osvobození, o desetitisících padlých této armády v posledních dnech válečného konfliktu vyvolaného nacistickým Německem. Osobně bych měl výhrady jen k některým formulacím dalšího projevu, proneseného starší dámou, pamětnicí osvobození. V roce 1945 jí bylo čtrnáct let a tak se nepřesnostem v jejím podání historických událostí ani nelze moc divit. Adorace maršála Stalina neodpovídá skutečnosti, čeští, sovětští i ruští historikové jej ve svých spisech neopomíjejí, ale více pozitivní váhy v hodnocení historických událostí dávají neznámým hrdinům, velitelům bojových jednotek a štábům Rudé armády.

My starší, se v podivnostech historie ještě jakž takž dokážeme orientovat, máme sdostatek vlastních zkušeností a poznatků, umíme dávat věci do souvislostí a to třeba i na základě osobních prožitků. Snažíme se zpravidla zařazovat děje do chodu bipolárního světa kolem nás, pravicové napravo, levicové nalevo. Tyto vlastnosti mladí mít nemohou a tak berou a vnímají události tak, jak jsou jim předkládány. Je to proces psaní na nepopsanou tabuli. Těžko se pak vysvětluje např. úloha Vlasovců při osvobození Prahy, jak to bylo s demarkační čárou za níž už nesměli američtí vojáci provádět vojenské operace a to ani v době, kdy pražský rozhlas volal o pomoc. Jak to bylo s angloamerickými nálety Plzně i Prahy v dubnu pětačtyřicátého, při kterých zahynuly stovky obyvatel. Proč například … ale takových otazek a nevyřčených odpovědí je mnoho a je třeba je mladým lidem pravdivě vysvětlit. Nesmí však dojít k přepisování historie, raději nepříjemná pravda než bohapustá lež. A tak organizátoři podobných pietních aktů mají stále co dělat, co zlepšovat a jak pracovat s mládeží, aby správně a nezkresleně vnímala naši nedávnou historii.

Text a foto Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

2 komentáře “Mladým lidem nesmíme o historii lhát”

  1. Karel
    18. 5. 2016 at 10.40

    Vojáci bojovali hrdinně, ale proč Rudá armáda přijela až den po skončení války a jen rabovali, znásilňovali a okrádali. Místo pozdravu říkali: davaj časy. Sbírali od lidí náramkové hodinky. Někteří „hrdinové“ jich měli celé paže plné.

  2. Karel
    19. 5. 2016 at 18.11

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *