Go to ...
Reklama

RSS Feed

MILOŠ ZBRÁNEK: Žádost o propuštění z vyšetřovací vazby


Vážený soude,

Minulý týden jsem byl vzat do vazby pro opakované páchání trestného činu vyhrožování skupině obyvatel pro jejich rasu, vyznání, či sexuální orientaci. Vážený soude, jde o nehorázný omyl a křivdu na mé osobě. Všechny události popisované v obvinění se staly nešťastnou shodou okolností, které jsem nezpůsobil a nemohl jsem jim ani zabránit. Vlastním, tedy dnes už ne, ale o tom později, menší činžovní dům s pěti byty na náměstí Evropa u nás v Kocourkově. V tom největším bytě jsem sám bydlel, menší 4 byty jsem pronajímal. Za všechno mé neštěstí může inženýr Bezděk. Měl ode mne pronajat jeden byt, ale dostal výhodnou pracovní nabídku v Mladé Boleslavi a odstěhoval se. Nevím, co mne to napadlo, slavný soude, udělal jsem hroznou neprozřetelnost a dal inzerát, že uvedený byt pronajmu.
Mezi prvními zájemci se objevila jistá Horváthová. Nebudu nic zastírat, byla to cikánka a já ve svém životě už pár nájemních bytů, obývaných cikány, viděl. Nějsoudceak hloupě jsem se vymluvil, že už je obsazeno nebo co a dál ukazoval byt jiným zájemcům. Bohužel se ukázalo, že mezi těmi jinými zájemci byl agent Anny Ochranářky, co vede ten úřad v Brně a i ona cikánka byla její placenou konfidentkou. Anna Ochranářka na mne podala veřejnoprávní žalobu. Vysvětlila mi, že nemám právo si ve svém bytě ubytovávat nájemce, jakého chci a jsem-li požádán cikánským nájemcem, je mou povinností mu nájem poskytnout, jinak jej diskriminuji a porušuji jeho lidská práva. Zaplatil jsem konfidentce Horváthové odškodnění 100 000,-Kč a uzavřel s ní nájemní smlouvu. Studentka sama v bytě nakonec nebydlela. Poskytla jej svým příbuzným, taťkovi a mamce Horváthovým a jejich dětem, taky třem psům, pěti kočkám a blíže nespočítatelnému počtu chovných hlodavců. Bránil jsem se a důrazně jsem požadoval, aby zvěř v mém bytě nechovali, poštvali na mne ale Annu Ochranářku, která mi důrazně sdělila, že nemám co nájemníkům zakazovat domácí zvířátka, že je to diskriminace nájemníků, zakázaná občanským zákoníkem. Pak mi pohrozila, že na mne podá veřejnoprávní žalobu. Dalších 100 000,-Kč jsem nechtěl riskovat a tak jsem se stáhnul. Nakonec vyšlo najevo, že psi a hlodavci nebylo to nejhorší. Rodina Horváthova byla velmi společenská. Bohužel jejich společenský život začínal kolem šesté večer a končil přibližně v době, kdy první sousedé vstávali do práce. Snažil jsem se jim domluvit, neboť jejich počínání bylo proti domovnímu řádu, ale poštvali na mne Annu Ochranářku. Anna Ochranářka mi důrazně vytkla, že nemám pochopení pro kulturní odlišnosti, můj domovní řád je diskriminační a protiústavní a nepřestanu-li dělat problémy, podá na mne veřejnoprávní žalobu. Krom toho bych měl být rád, neboť noví nájemníci mne i ostatní nájemníky multikulturně obohacují. Bohužel ostatní nájemníci radost z obohacování nijak nesdíleli a do půl roku jsem měl prázdné všechny zbylé byty. Nevím, jestli se ze strany těch nájemníků nešlo taky o rasismus a xenofobii, Anna Ochranářka proti nim však nezasáhla. Rodina Horváthova měla také časté návštěvy. Kromě pošťačky, která jim nosí standartní dávky, je vždy v pondělí navštěvují z IQ Roma servis s příspěvkem na vzdělávání, v úterý Romodrom s příspěvkem na sociální rehabilitaci, ve středu Aliance Romů s příspěvkem na kulturu, ve čtvrtek Sportovní federace Romů s příspěvkem na sport a v pátek Agentura pro začleňování, ta chodí s pracovními nabídkami. Moc se jí nedaří. Horváthovi jsou stále nezaměstnaní, ale mám tu agenturu rád. Zaměstnávají totiž ukrajinské uklízečky, které Horváthům poklidí v bytě a při té příležitosti i vysmejčí chodbu. Horváthovi úklid neprovádí, neboť jsou většinou v invalidním důchodu – bolí je záda. V sobotu pak chodí pan Desider Lakatoš, lichvář, který ty příspěvky zinkasuje na své úroky. To jsou návštěvy, které chodí často, ale nezdržují se dlouho. Horší jsou ty z Medzilaborců. Co se Horváthovi nastěhovali, jezdí je navštěvovat a domů se vrací jen zřídka. V bytě jich stále přibývá a kapacita trojpokojáku je dávno překročena. Když jsem měl proti jejich pobytu námitky, poštvali na mne Annu Ochranářku. Ta mi pohrozila veřejnoprávní žalobou, neboť prý jednám v rozporu s občanským zákoníkem, když šikanuji své nájemníky tím, že jim bráním v návštěvách. Počet obyvatel v pronajatém bytě tak neustále roste, s jedinou výjimkou, když čtyři bratranci z Medzilaborců sbírali na trati do Kolína druhotné suroviny a tyto byly pod proudem. Bohužel noční rychlík Laborec brzy přivezl smuteční hosty a stavy v pronajatém bytě doplnil. Veřejnoprávní žalobě jsem nakonec neunikl, protože jsem měl v zimě Horváthovy šikanovat tím, že jsem jim netopil. To je mi také přičítáno k tíži v obvinění. Ale přísahám, slavný soude, vůbec jsem nevěděl o tom, že Horváthovi v létě prodali radiátory do sběru! Jak už jsem uvedl, od nastěhování Horváthů do mého činžáčku se zbylé byty vyprázdnily. Nových zájemců o pronájem nebylo mnoho a i to málo ztratilo zájem po provedené prohlídce. I proto jsem přijal nabídku Člověka v tísni k ubytování somálské muslimské rodiny. Agentura za ně platila nájem a služby a nemohu říct, že by na ni nebyl spoleh. Já se do tísně dostal záhy taktéž. Když jsem sepisoval smlouvu se somálským nájemcem, zarazilo mne, že předložil pas na jméno Per Olaf Gustafsson. Svěřil jsem se se svými pochybnostmi cizinecké policii, a to jsem neměl dělat. Anna Ochranářka na mne podala další veřejnoprávní žalobu pro diskriminaci z náboženského a rasového důvodu, protože je právem uprchlíka používat padělaný pas. Zároveň mi naznačila, že už má mých opakovaných prohřešků plné zuby a i toto bylo přitěžující okolností při mém vzetí do vazby. Ubytoval jsem tedy Gustafssona a jeho tři manželky, které jsem neviděl, tedy já je viděl, ale jen zahalené v burkách, takže bych je nepoznal. Čím se živil Gustafsson doma v Somálsku nevím, na můj dotaz zamumlal něco, jako že dělal do námořní dopravy, takže asi rejdař. Vůbec se nedivím, že u nás těžko hledal práci.

Tím se dostávám k mému prvnímu zadržení. Jednou ráno mne vzbudily podivné zvuky jdoucí ze dvorku. Když jsem se podíval, co se děje, hrůzou se mi zježily vlasy. Gustafsson na mém dvorku kamenoval jednu ze svých manželek. Přísahám, slavný soude, že výkřikem „Ježíšmarjá!“ jsem vůbec nechtěl urazit Gustafssonovo vyznání. Když jsem se na Gustafssona vrhnul, bylo to jen proto, aby přestal metat žulové kostky na hlavu své manželky, nebyl v tom žádný rasový podtext. Netušil jsem, že se jedná o kulturní tradici a že mne Gustafsson obohacuje. Když jsem se, po 24 hodinovém zadržení vrátil domů, hasiči už zbytky Gustafssonovy manželky odklidili, ale Gustafsson na mne hleděl nepřátelsky a já už se nezbavil cejchu násilného kriminálníka. Anna Ochranářka na mne podala veřejnoprávní žalobu a začalo to jít se mnou z kopce. Se zájemci o nájem to nebylo nijak růžové a poté, co o mně lidskoprávní neziskovky rozhlásily po Kocourkově, že jsem násilník, už vůbec ne. Musel jsem se spokojit s nižším nájmem od méně bonitních nájemců. Do domu se přistěhovala matka samoživitelka. Měla hezkou malou dceru a psa labradora. Už jsem věděl, že nemám právo bránit v chovu zvířat nájemci, tak jsem nic nenamítal. Divné mi bylo, že samoživitelka vodí dcerku na vodítku, zatímco pes pobíhá volně, ale nedal jsem nic najevo. Starý Horváth mi ale prozradil, že samoživitelka „šuká čokla“. Později mi došlo, že je zoofilkou. Ani to mi nevadilo, nájem platila. Naše vztahy se zhoršily, když za mnou samoživitelka přišla s peticí, abych podpořil možnost adopce její dcerky labradorem. Nad tím jsem se velmi zarazil, což samoživitelku rozčililo, vynadala mi do zaostalých středověkých hlupáků a navíc mne udala Anně Ochranářce, že ji urážím skrze její sexuální orientaci. Anna Ochranářka na mne podala další veřejnoprávní žalobu. Ani s dalším nájemníkem se to nevyvíjelo ideálně. Nevadilo, že byl gay. To jsem na něm poznal hned a nájemní smlouvu jsem s ním přesto uzavřel. Horší bylo, že pracoval v různých organizacích, pořádal soutěže, pochody a do práce chodil v pracovní uniformě, totiž v takových kožených tangách na kšandách. V domě bydlely školou povinné děti a zdálo se mi správné to gaynájemci vytknout. Se zlou jsem se ale potázal. Poštval na mne Annu Ochranářku, která se na mne osopila pro mou neomalenost, když gaynájemce právě prodělal coming out, je čerstvě vyléčen ze závislosti na pervitinu a já jej svým bezohledným diskriminováním mohu dostat zpět na dno. Anna Ochranářka upozornila na mou osobu trestní orgány. Já přitom vůbec netušil, že gaynájemce je nemocen, ani nevím, jaké jsou příznaky toho coming outu. Zpětně však přiznávám, že jsem byl, kvůli těm dětem, zbytečně úzkoprsý. Pochopil jsem to, když dvanáctiletá Eržika Horváthová přišla do jiného stavu se svým 14. letým bratrancem z Medzilaborců. Horváthovi to nakonec ututlali tak, že k otcovství se přihlásil 90. letý stařešina rodu z Medzilaborců. Krátce na to zemřel, takže Eržika od 12 let pobírala přídavky na dítě, sirotčí a vdovský důchod, čímž se ekonomická situace Horváthů zlepšila natolik, že mohli pořádat mejdany obden. A s tím souvisí mé druhé zadržení.

Předně se chci ohradit proti tvrzení Anny Ochranářky, že jsem úmyslně urážel náboženské cítění Gustafssona tím, že jsem o ramadánu griloval prase. Za prvé jsem to nebyl já, ale Horváthovi a za druhé to nebylo prase, ale labrador samoživitelky. Co bylo horší, že opékání prováděli na balkoně svého bytu a plameny táboráku šlehaly ke střešním krovům. Propadl jsem panice a vtrhnul do jejich bytu s hasičákem. Když jsem táborák uhasil, skopnul jsem několik žhnoucích dřev z balkonu dolů. Bohužel právě v té době pod balkonem procházel gaynájemník. Šel patrně do práce, neboť byl oblečen ve svá oblíbená tanga a ze zadku mu trčela nějaká ozdobná pera. Ta se ukázala být ze značně hořlavého materiálu a po kontaktu s jedním dřívkem se prudce vzňala. Než gaynájemníka odvezla sanitka, předvedl na ulici divoké taneční kreace s hořícími pery v zadku. To zaujalo rodinu Horváthových natolik, že se mi podařilo zmizet z jejich bytu, nepodařilo se mi však uniknout druhému zadržení. Kromě veřejnoprávních žalob Anny Ochranářky na mne dopadla i žaloba gaynájemníka za poškození zdraví, bolestné a ztížení společenského uplatnění. Dával mi za vinu, že kvůli popálenému konečníku již nikdy v životě neprožije orgasmus a kvůli popálené zadnici musel přestat vystupovat jako moderátor dětských zábavných pořadů. O trestním stíhání ani nemluvím. Po návratu z cely předběžného zadržení mne čekalo překvapení. Do mého bytu se nabourala vdova po labradorovi. Důrazně jsem požadoval, aby můj byt opustila, ona však způsobila poprask, zavolala policii a obvinila mne z domácího násilí. Byl jsem ze svého bytu vykázán. Policisté mi vysvětlili, že je úplně jedno, komu byt patří. I když jsem vlastníkem domu i bytu, jako domácí násilník jej musím opustit, nerušit vdovu – samoživitelku v jeho pokojném užívání a 14 dnů se nesmím přiblížit. To už na mne bylo trochu moc a tak jsem se rozhodl navštívit úřad Anny Ochranářky. Chtěl jsem jen vědět, zda jako bílý heterosexuál, který nefetuje a nešuká zvířata, jsem vůbec považován za člověka a mám práva, která by mohla chránit nebo zda spadám do agendy ochránců zvířat. Když jsem dorazil před úřad, stál tam nějaký pick up s kuřimskou značkou. Na korbě měl klec s dvěma nahými kluky, kteří se pokoušeli napít vody z misky v kleci. Když se jim to podařilo, nějaká 40ti letá Mařena je bodla holí se zašpičatělým koncem. To mě pěkně vytočilo. Takovou jsem jí fláknul, že chytla druhou o tu klec. Pak se již na mne vrhla ochranka úřadu a já se ocitnul v cele předběžného zadržení. Jako nenapravitelný násilník jsem byl uvržen do vazby. Až tady jsem se dozvěděl, že ti lidé z Kuřimi nenavštívili Annu Ochranářku proto, aby hájila práva těch dvou kluků, ale proto, aby hájila právo té 40ti leté Mařeny, proměnit se v 13ti letou Aničku.

Vážený pane soudce. Vím, že jsem obviněn z mnoha prohřešků, doufám však ve Vaši velkorysost. Zvláště poté, co byl včera propuštěn z vazby můj spoluvězeň, trojnásobný vrah z Arménie, asi Váš profesní kolega, neboť mi prozradil, že je nějakým vorem v zákoně. Vyprávěl jsem mu svůj příběh a řekl mi, že by nechtěl být v mé kůži. Také již nebudu moci trápit své nájemníky. Po dobu, co jsem byl vykázán ze svého domu, se Horváthům konečně podařilo jej zapálit. Požár zachvátil i byt Gustafssona, který si v něm vybudoval středně velký muniční sklad. Následná exploze srovnala se zemí celé náměstí Evropa. Evropa je tak minulostí, já přišel kvůli vazbě o práci, je ze mne bezdomovec, v kriminále jsem začal brát drogy, až vylezu ven, bez sociálních dávek se neobejdu a nejspíš začnu i chlastat. Jinak řečeno, stává se ze mne plnohodnotný občan. Věřím, že tento pozitivní posun v mém osobním životě oceníte a zohledníte při svém rozhodování.

V úctě Josef Novák

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

2 komentáře “MILOŠ ZBRÁNEK: Žádost o propuštění z vyšetřovací vazby”

  1. Nerevar
    11. 4. 2016 at 1.08

    U článku jsem se zasmál, přesto mi na něm něco nesedí.

  2. František
    28. 4. 2016 at 13.44

    Pokud se někdo takovému článku směje, tak se duchovně spojuje s rasismem a xenofobií jeho autora, protože o ničem jiném ten článek není. Táááák – a mám vás! Že vy jste se smáli?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *