Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak se rozpadá české soudnictví


Ve středu 16. března t. r. nás zahrnula elektronická média informací o nezdárném americkém studentovi Ottovi Warmbierovi, který stanul před soudem v severokorejském Pchongjangu a vyslechl si rozsudek ve kterém mu byl uložen trest 15 let vězení. Nikoho nezabil, nepašoval drogy, nepřipravoval atentát na Kim Čong-Una. V hotelu, kde byl jako turista ubytován, si vzal z nástěnky pro zaměstnance jakýsi budovatelsko optimistický plakát. Asi si ho chtěl dát do svého studentského pokoje na koleji Virginské univerzity. Ale to se v Koreji nesmí. Tam se vůbec nesmí celá řada věcí. To vám nakonec sdělí každá cestovní kancelář co neni v Severní Koreji vítáno. Ale o to nejde. Nechápu proč se tvůrci a schvalovatelé informací těchto našich médií pohoršují nad křivdou spáchanou korejským komunistickým režimem a nepřipomenou si raději absurdní právní tahanici z naší českomoravské doby, kdy olomoucký soud pod taktovkou soudkyně Langerové, odsoudil řidiče městského autobusu Romana Smetanu za to, že přimaloval jejímu manželovi Ivanu Langerovi na plakátě tykladla. Čím se liší severokorejský rozsudek od českého olomouckého? Samozřejmě výší trestu, ale co se týče absurdity pseudotrestných činů, jsou si ty dva rozsudky rovny. Někde je chyba. Severokorejce nechme tam kde jsou, stejně jsme pravidelně informování co Kim dělá, co má k obědu, kam jede a co si zase pořídil do svých sbírek.

Pro nás je životně důležité vědět, jestli je naše domácí soudnictví v pořádku, jeho rozpad by znamenal rozpad důvěry ve fungující principy demokratického státu. Jako občané důvěru ztrácíme. Máme již zkušenosti s tzv. justiční mafií, viděli jsme záznam jak soudce bere úplatek, a shodou okolností nás ve středu 16. 3. informovala média o další justiční aféře. Soudce a advokát jsou v policejní cele předběžného zadržení a mají mít na svědomí vícero černot. Vymysleli a provozovali propouštěcí agenturu pro již odsouzené V. I. P. zločince. Samozřemě tak nekonali z křesťanské lásky k bližnímu. Byli rádi, že kdysi lidé vymysleli jako směnnou protihodnotu peníze a využívali finanční hotovostní inkaso jako ocenění jejich služeb. U chudáka soudce se jeho začlenění do řetězce nápravy chyb rozsudků nedivím, jeho plat je malý, druhé zaměstnaní mít nesmí a tak si prostě přilepší. Samozřejmě žertuji, proto mají soudci sto tisíc měsíčně aby se nestali úplatnými. Víc mě zaráží úloha bývalého elitního expolicisty, dnes advokáta. Jeho touha po penězích mu musela zatemnit mozek. Jako policista na penzi musel mít velice slušný nadstandardní důchod od státu, jako praktikující advokát s dobrou předchozí pověstí musel mít slušnou a majetnou klientelu. Jistě si také přišel na sto tisíc měsíčně. Skromný odhad. A přesto se i takoví lidé nechají zlákat k nepravostem. S jejich znalostí paragrafů už nyní vědí, že je nic dobrého nečeká. Když vyjdou z peripetie bez nepodmíněného trestu vězení, mají po dobrém jméně a to se v jejich profesích rovná sebevraždě. Mě jich líto není.

Břetislav Albert
(Na snímku je Roman Smetana chvíli poté, co se na Václavském náměstí dobrovolně přihlásil policejní hlídce jako hledaná osoba)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *