Go to ...
Reklama

RSS Feed

Krize původní televizní tvorby ČT se koncentrovala do seriálu o beskydském doktoru Martinovi


(Praha, 21.11.2015) Česká televize nám vnutila Miroslava Donutila v podivném seriálu Doktor Martin. Seriál je vlastně koupený formát britského originálu, do kterého čeští dramaturgové nalili domácí reálie a česko-slovenské herce. Nečekal jsem při informacích, které byly před vysíláním zveřejněny, žádný zázrak, spíše klasiku zasazenou do kraje vzdáleného od hlavního města v rolandovkském stylu „Všude žijí lidé“. Ovšem to, co se pravidelně spouští z televizorů v našich domácnostech, je neuvěřitelný paskvil. Obyvatelé republiky, kteří Beskydy blíže neznají a byli tam kdysi jen na skok, si musí myslet, že je to území plné šílenců, dementů a podivínů. V čele s „pokaženým“ doktorem, kterému se cosi pomotalo v budce a začal nesnášet pohled na krev a tak si šel pár let před penzí odkroutit zbytek pracovního úvazku do zapadlé beskydské vísky. Větší pitomost než s tou krví už scénáristy nemohla napadnout. Kdyby doktor Martin byl původem internista, dermatolog, oftalmolog nebo hygienik či psychiatr, tak by se tomu snad dalo věřit, ale bývalý chirurg velkých kloubů…? Ne, co je moc, to je příliš. Nechtěně se mě vybavil film Dým bramborové natě s panem Hrušínským v hlavní roli doktora Meluzina, byl donucen okolnostmi odejít z pražské kliniky na venkov na místo obvodního lékaře. Chápu, že psychologický film a seriál avizovaný jako komedie jsou rozdílné žánry, ale pak mě není jasné, proč se doma při komedii z Beskyd nesmějeme.

Že se o nás, Pražácích, traduje jací jsme náfukové a parchanti, na to už jsme si za ty desítky let zvykli. Ale než být Beskydčanem podobným těm figurkám ze seriálu – naší, tedy České televize – tak raději zůstanu tak, jak jsem. Já jsem rodilý Pražák, ale kolik nás takových je? Vždyť více než polovina současných obyvatel hlavního města jsou „náplavy“. No a co? Jsou snad proto méněcenní?

Ve třinácté epizodě seriálu se z ničehož nic objevili rodiče doktora Martina a celý děj byl tentokrát zcela vyjímečně věnován jejich manželské krizi. Nejprve si televizní divák musel protřít zrak jestli nemá vidiny, jestli se mu náhodou neprolínají dva programy. Zda Jan Kačer si omylem neodskočil z Ordinace v růžové zahradě z pozice vlastnika kamenické nemocnice do Beskyd za synem a sestrou, ale ne, to se nestalo, to jen „vtipná“ dramaturgie a produkce namíchala koktejl z hereckých celebrit do televizního guláše čtvrté cenové kategorie. Kdyby v České televizi fungovala profesní odborová organizace, nemohla by být veřejnoprávní televize takovým průchoďákem jakým dnes je. Ale totéž platí i o televizích v soukromých rukou.Takhle si i divák neznalý zákulisních poměrů v elektronických médiích pomyslí cosi nepěkného o „nenažranosti“ herců, kterým je zcela šumafuk pro koho, kde a co tvoří. K čemu své tváře propůjčují. I ten neznalý divák si snadno doplní předvídatelný výsledek do rovnice: peníze a jen peníze.

Možná by bývalo záslužnější, kdyby Česká televize původní britský seriál koupila jako takový a s uměleckým dabingem ho přivedla na své obrazovky. Tento způsob přeci umí profesionálně zvládnout, jak dokazuje např. nedávno v repríze uváděný seriál Panství Dawnton a celá řada jiných převzatých děl. V jakési televizní debatě si odpovědný činitel ČT stěžoval na nedostatek dobrých témat ke zpracování, na uměleckou krizi autorů původních děl a scénáristů. To jim vyřešit nepomohu, ale jistě by stálo za úvahu, aby se ČT věnovala více zpracování děl českých autorů z posledního čtvrtstoletí a aby se nebála sáhnout i po dílech vzniklých v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pamětníci si dodnes pamatují, že jsme stávali ve čtvrtek dlouhé fronty před knihkupectvími a to i na české autory. Tvůrci televizních detektivek by například mohli zpracovat uzavřené dílo Pavla Frýborta, které je zárukou dobrého a napínavého příběhu.

Seriál o Doktoru Martinovi co nevidět skončí a jistě nás nebude jen několik, kteří si oddychneme a budeme doufat, že repríza bude hodně vzdálená. Třeba se stane zázrak a Česká televize projde ozdravným procesem, uměleckou revolucí a my, koncesionáři, se dočkáme alespoň jednou týdně kvalitní původní tvorby.

Jaroslav Skupien
Photo Ondřej Novák© Česká televize

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *