Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak jsem se po ránu u kafe začetl


Exposlanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa se chystají do vazby

Exposlanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa se chystají do vazby

V civilizované zemi by už dávno padaly hlavy, politici odcházeli z politického života, aby se do něj už nikdy nevrátili, šmejdi by prchali za hranice, ale zásahové jednotky by je laply, soudci by sázeli jednu vyšetřovací vazbu za druhou a novináři by o všem podrobně a otevřeně psali. Jinak je to u nás, v naší milé České kotlině, kde si klídek nenecháme rozvracet!

Takže jen když o tom zase všichni vědí a jsou náramně spravedlivě rozhořčeni – ale jsou vlastně chudáci, ač by totiž tak upřímně chtěli, protože poctivost a čest je jim nade vše, nic dělat nemohou (zase se vše svede na nový občanský zákoník, pomník to vykutáleného vykuka Pospíšila a jeho partičky, a jen když je se na co vymluvit). A že máme Ústavní soud? A od čeho máme také všechny ty poctivé, čestné a nejvýše postavené s výlučně politickou odpovědností? Jako ony tři náhle nevinné a odškodňované exposlance? Avšak i další, kteří si čechrají peříčka jakési prý cti, mravu a morálky na veřejnosti? Proč už dávno nekonají? Vždyť jen zmínka v uvedeném textu, jak policisty „kdosi“ začal tvrdě stírat za to, že konali, jak do republiky jezdili na tajná takřka noční jednání nešťastní zástupci automobilky a jednali tajně s našimi politiky, jak se žádný soudce neodvážil vydat předběžné rozhodnutí a jednání vyděračů zastavit, už jen tato fakta by měla být podnětem k urychlené nápravě věci a nejdůslednějšímu prošetření? Pokud samozřejmě nejde o fámu, vymyšlenou proradnými nepřáteli našich čestných otců a matek národa, naší mladé demokracie (jak asi bude ještě dlouho mladá?) a všeho, čeho jsme čestností, pílí atd. atd. především našich politiků za to čtvrtstoletí dosáhli. Takže na vině bude nějaký ten proradný novinář! Vsadím gatě, že se nikdy nedozvíme konkrétní jména politiků, nekonajících soudců i všelijakých těch vykutálených právníků a dalších šíbrů. A kdyby se náhodou v celé věci chtěl opravdu někdo šťourat, tak se na něj už něco hravě vyrobí, něco z osvědčeného repertoáru, na co lid s chutí a rád uslyší, a lidu přece stačí předhodit, že přece šlo o zisky německé automobilky, takže úspěšně zahrát na temnou německou notičku, protože tou se vždycky daří odvádět pozornost od podstaty věcí.
Pozoruhodné je, že v celé věci už zase hraje roli svými zásahy (viz text zprávy)  náš čestný, spravedlivý a nezávislý nejvyšší soud, v němž například kvůli oné podivuhodné „politické odpovědnosti“ tří exposlanců rozhodl narychlo sestavený senát (jak jsme se dočetli) a paní „nejvyšší“ poté, kdy se ukázalo, že v tom bude zase jen a jen příslovečný kýbl špíny, jaká se rozlévala po chodbách „nejvyšáku“ v čase, kdy v budově působil jistý náměstek, kterého také nevykopli a dočkal se spravedlivého počtu let, aby nepřišel o penízky za pracovní zásluhy, jen nahlas veřejně kňourala, že žijeme v demokratickém státě a soudci i soudy jsou nezávislé a ona tudíž nic nemůže dělati – takže jinými slovy, bába ukňouraná seděla v křesle paní nejvyšší zjevně na prdlačky (pardon, nejspíš řídila uklízečky a počet roliček toaletního papíru na WC a zda někdo „nesvítí zbytečně“), protože podle toho, co řekla, pouze bezmocně zírala, jak se sešla jakási partička jejích podřízených a především nezávislých, a sama se sestavila v onen narychlo sestavený senát a v něm poté ta partička vyvolených šalamounsky rozhodla o tom, že poslanci přece stáli „za dveřmi“ a tudíž uvnitř sálu, takže nesou toliko politickou odpovědnosti, a abychom si my blbečkové v podhradí nepískali, zahřímala ta partička, že kdyby ovšem exposlanci stáli „před dveřmi“, tak to by byla ovšem jiná… ale holt za této situace, to se opravdu nedá nic dělat a exposlancům tudíž náleží omluva a odškodnění! Proti tomuto výlevu je jinak šťavnatá historka o statečném vozataji Bongovi ze Švejka učiněným nezáživným suchopárem.

Tenhle pán a omluvit se? Ten na to nevypadá...

Tenhle pán a omluvit se? Ten na to nevypadá...

Nějak rychle zapadla rada právníka a politologa dr. Přibáně, působícího v zahraničí, takže se o své pracovní místo na tamní univerzitě nemusí bát, který s úsměvem v ČT prohlásil, že podle jeho názoru je nutno causu tří poslanců pojímat z jiného úhlu pohledu, protože omluvit by se měli oni exposlanci, omluvit se svým voličům i všem občanům této země. Otcové a matky národa se dozajista zasmáli až se za svá bříška popadali, jaký je ten pan doktor z ciziny veselá kopa – a jede se dál. Do podhradí se pro jistotu hodilo pár ohlodaných kostí a vyslali se tam pištci a turecké tanečnice, aby se lid po dohlodání kostí též trochu pobavil a nepřemýšlel o takových nepravostech, že by snad v salónech a v blízkosti trůnu pobíhali podvodníci, vykutálenci, mazanci, lotříci a padouši. Panstvo „nahoře“ se tradičně osprejovalo voňavkami, aby zahnalo puch, který se kolem něj šířil, tak jak tomu osvědčeně bývalo už u francouzského dvora. A jedeme dál!

Bohužel nikoli do kopce, kam svítí slunce, a už vůbec ne po spokojené rovince plné klidu a pohody, ale stále z prudšího kopce, takže si můžeme zazpívat lidovou drhovačku o jablíčku, které „se koulelo a koulelo z vršku, až si dole nabilo držku“, což je vyhlídka, která nás stále zjevněji čeká. Ještě na chvilku se vrátím k vykutálenému senátu, vykutálenému posouzení konání „před dveřmi a za dveřmi“, protože hned po vyslovení této neuvěřitelné a do nebe volající ostudnosti, se novináři opět začali tvářit, že „císař není nahý“, mnozí dokonce vytáhli ze šuplat třepetalky a chystali se střílet oslavný ohňostroj, koalice i opozice se chytla za ruce a zatančila přátelský sborový taneček, a nejstatečnější (tvrdí to sami o sobě) investigativci náhle měli spoustu jiné práce. Soudci z onoho šalamounského senátu se dozajista smějí stejně jako se před lety smál jistý Kučera, když s neméně vykutáleným Pavlem Němcem jeli jako vášniví milovníci automobilismu projet nové auto (v pracovní Kučerově době, což nejvyšší nadřízené opět nevadilo), a shodou okolností dojeli až do Ostravy, kde rovněž shodou okolností a učiněnou náhodou potkali jistou státní zástupkyni a pozvali ji na kafíčko a na dortíček, a ve veškeré počestnosti s ní jen tak nezávazně poklábosili jak se má a co počasí a kam na dovolenou a co doma, a jen proradníci jim poté podsouvali, že dotyčnou nutili, aby v jisté cause konala jinak, než hodlala konati. Nakonec causu stejně převzal jiný státní zástupce, milovník básní, který shodou okolností jednu důležitou svědkyni také pozval na kafíčko a na dortíček, jak posléze vysvětlil příliš dotěrným novinářům. Obě dámy pak rázem pochopily, že vše viděly jinak. Že by tím dortíčkem byly (také samozřejmě učiněnou náhodou) věneček a rakvička? Pouze potměšilý nepřítel naší křehké demokracie by v celé věci proradně hledal nějakou symboliku. Pan doktor Motejl pak v novinách smutně konstatoval, jak „tomu Kučerovi“ uvěřil a naletěl, když ho prosadil do vysoké funkce – a bylo po ftákách, zazněl zvonec a maškarádě byl konec.
Takže jsme si nyní opět početli, jak se v nové velkoostudě mezinárodního dosahu angažoval kdekdo, ale tím opět vše skončí, možná vykopnou nějakého úředníčka, protože je přece známo, že nejlépe jest, když se vlk nažere a koza zůstane celá. Za vším jsou jacísi tři dozajista mafiáni, na což jsme si už také zvykli, protože mafiáni v České kotlině skotačí dosytosti, a také jsme se dočetli, že nitky vedly a vedou na Východ. A ne aby všichni zúčastnění šmejdi včetně politiků byli nahlas a veřejně označeni a především šli okamžitě od válu a se zákazem činnosti na mnoho let, nikoli aby s pobaveným úsměvem nanejvýš přešli z jedné trafiky do druhé. Stačí se podívat, kde skončili expolitici a exministři, kteří nezlobili… Nepochybně jsem právě teď vyslovil „bolševický názor”. V demokracii se jedná přece jinak, v té naší české zejména.
Ještě že v té pomlouvané Americe měli kdysi dva patrně také „bolševické“ novináře, kteří se nebáli ukázat na prezidenta tak hlasitě, že – ač se mu nechtělo – sbalil svých pár švestek do krabice od banánů a odkráčel co nejrychleji z Bílého domu zadním východem. Přitom nemusíme chodit daleko až za Velkou louži, stačí se porozhlédnout u sousedů v Německu, jak tam po odhalení svých nepravostí rychle končí tamní politici včetně těch nejvyšších či toho nejvyššího, aby se už nikdy do politiky nevrátili. U nás je tomu zase jinak – a nejpřesněji to vědí naši otcové a matky národa. Vzpomínám, když se ptali mého oblíbence Marečka, jak vidí svou politickou budoucnost, kterak se zamyslel a moudře odpověděl, že ještě nějaké to volební období bude v parlamentu a poté bude předsedou Ústavního soudu. Dobře totiž ví, jak to v té České kotlině chodí a chodit bude.
Takže zajděmež na pivo, zanadávejme si na politiku, politiky, a pak mávněmež rukou – záhy bude přece hokej a to zase bude paráda, a když naši hoši se stanou zlatými hochy, tak si na náměstích zaskáčeme hop a hop a hop, a holky se na nás budou usmívat, zapějeme státní hymnu a budeme mávat vlajkami. Ostatně i dnes slunce svítí, tak proč si den kazit škarednostmi, že? Tudíž se omlouvám, že jsem si dovolil toto zamyšlení nad jednou čerstvou ranní zprávou. V televizi je ve všech ranních vysíláních pohodička a klídek. Klidné vody panují taktéž na internetu. V poslanecké sněmovně si matky a otcové národa utřeli své neprolhané hubinky umaštěné ranním výběrovým párečkem, vajíčky na slanince a cibulce, a postarší velební senátoři ještě spinkají. A vláda? Ta má přece své státnické vážné úkoly a ne čas zabývat se nějakými novinářskými klepy.
Ještě že jsme z Prahy vypudili všechny vrabce, kteří by náš spokojený život otravovali svým štěbetáním po střechách, a ponechali jsme zde pouze holuby, kteří na všechno – dámy prominou – serou. Jen učiněný škarohlíd by na vlajku vlající nad krajinou nechal vyšít heslo: Smrádeček – ale teplíčko.
EL

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *