Go to ...
Reklama

RSS Feed

Opáčko z historie


Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo vojenskou akcí v blízké budoucnosti. Adolf Hitler, 1938

Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo vojenskou akcí v blízké budoucnosti. Adolf Hitler, 1938

(Redakce) Čas od času, zpravidla při blížícím se výročí Mnichova 1938 či ostudného března 1939, se vyrojí novodobí vyklada-či temné stránky naší a především německé úlohy na kritických událos-tech. Nezakrývám, že ani moje generace už není pamětníkem a tak má vše jen zprostředkovaně. Ale od lidí, kterým může věřit, od rodičů či prarodi-čů. Existuje mnoho vykladačů tohoto období historie. Jinak ho prožívali příslušníci československých levicových stran, jinak komunisté, agrárníci, jinak demokratické strany. A daleko bezprostředněji žili událostmi normální občané. Ti, kteří s odhodláním šli do svých vojenských postavení při mobilizaci. Jinak vše prožívaly děti a manželky, které na ně čekaly. Pak přišel po nepředstavitelných útrapách a milionech mrtvých konec války a s ním zúčtování s nacismem a s Německem. I my jsme museli vyřešit složitou otázku multinárodní společnosti která se musela zbavit jedné etnické menšiny která zradila své spoluobčany. Sami bychom ten složitý problém nezvládli. Proto byla pomoc Spojenců vítána. Cituji:


„Základní myšlenku k nucenému odsunu tzv. sudetských Němců totiž nevymyslel prezident Beneš, ale vznesl a také prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii. Právě Chamberlain totiž navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa všechny německé menšiny z tehdejšího Československa a Polska, aby se tento etnický problém vyřešil už jednou pro vždy, tak jak se to předtím stalo mezi Řeckem a Tureckem. Anglická konzervativní strana tuto jeho myšlenku přijala a také ji pomohla plně prosadit u Spojenců. Britská vláda totiž přesvědčila vládu USA i SSSR o výhodách tohoto řešení a výsledkem byl pro všechny závazný Protokol Postupimské Konference z 2. srpna 1945. Nucený odsun byl proveden právě na jeho základě.
Tehdejší náš prezident Beneš by nebyl vůbec nic docílil, kdyby zde nebyla primární vůle hostitelské britské vlády. Návrh odsunu Němců byl výlučně z její vlastní iniciativy. Jinými slovy, bez britské vlády by se prezident Beneš v tomto směru namáhal asi zcela marně. Je totiž zcela samozřejmé, že Československo nemohlo Němce jen tak z vlastní vůle vyhostit, poněvadž je museli přijmout tehdejší spojenci, kteří jako vítězné mocnosti tehdy okupačně vládli jak v Německu, tak v Rakousku. Samotný odsun logisticky připravila právě jejich Mezispojenecká komise v Německu. Němci byli postupně a plánovitě odsunuti do americké a ruské zóny, podle přesného a závazného plánu převážně během roku 1946. Československo odsun vůbec nenavrhlo a tedy ani nezpůsobilo. Nemá tedy za něj logicky ani žádnou právní a hmotnou odpovědnost. Odsun se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké komise a Československu se tehdy dostalo dokonce veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení. Jakékoliv nároky ohledně odsunu by tedy německá vláda a skutečně poškození Němci měli předložit a uplatňovat tehdejším vítězným mocnostem = USA, Velké Británii a Rusku. Vládní kruhy v Německu a Sudeťáci ovšem nejsou naivní a tak periodicky vznáší své domnělé nároky vždy jen na Českou republiku. Ovšem vždy pouze prohlášeními německých politiků, nikoli normální úřední a soudní cestou. Předpokládají zřejmě, že Češi si z neinformovanosti nechají snadněji cokoliv namluvit a budou tak zbrkle jednat dokonce proti vlastním zájmům. O to se asi z naprosté neinformovanosti pokusil jak Havel, tak Nečas i Schwarzenberg. Co když ale to nebylo z neinformovanosti, ale úplně z jiných postranních zájmů? Německo a Němci totiž právě na základě oné dohody vítězných mocností nemají už možnost vznášet žádné hmotné, ani finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení, poněvadž Německo je doposud stále vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. května 1952, doplněnou a později ještě ratifikovanou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954) 332UNTS 219).
Podle kapitoly 6, článku 3, této smlouvy Německo nemůže už nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého majetku, který převzali Spojenci či jednotlivci jako reparace, nebo jako přímý následek jimi vyvolané války. Podle kapitoly 8, článku 1 této dohody němečtí příslušníci nemůžou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nemohou byt už nikdy projednávány ani německými soudy. Podle článku 3, téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci nemůžou už nikdy uplatňovat žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoliv jejich činů nebo opomenutím mezi koncem války od 5. května 1945 až do nabytí ratifikační platnosti této smlouvy 5. května 1955!
Jak je tedy jasně patrno z uvedené smlouvy, veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do plného vlastnictví Československa a jeho občanů jako povinná splátka na reparace za všechny válečné škody způsobené právě Němci. Skutečné válečné škody způsobené Československu Německem přitom vysoko přesahují zmíněný zabavený německý majetek. Německo navíc dodnes nezaplatilo Československu jakoukoliv náhradu za tyto škody navíc a je tedy dodnes obrovským dlužníkem České i Slovenské republiky, nikoliv naopak.“

Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *