Go to ...
Reklama

RSS Feed

Poznámka k článku Jsem, bohužel, pamětník


Praha, leden 1969. Foto internet

Praha, leden 1969. Foto internet

Rád sdělím svůj pohled na ty události, o které ve zmíněném článku iReportéra jde. Předně, ta doba „Pražského jara“ trvající přibližně až do dubna 1969 nebyla tak protisocialistická, jak dnes je psáno ve sdělovacích prostředcích, v té chvíli byla hlavně protisovětská. To proto, že odpor lidí a hluboká desiluze pramenily ze sovětské okupace. Tehdy ještě zdaleka ne z teprve následující normalizace. Ta otočka vědomí lidí od vděku za oběti sovětů za světové války ke špatnost sovětské okupace, a to ve chvíli nadějného vzestupu Československa v průběhu šedesátých let, se musela projevit. Odpor Palacha a jeho tragický čin (viz tehdejší názor básníka Jaroslava Seiferta) směřoval proti zelhostejnění lidí a samozřejmě proti trvající okupaci.
A protest proti KSČ? Které? Té obrozenecké, nebo té později nazývané jako normalizační? To totiž byly zásadní rozdíly (ale takový pohled se určitě do dnešního výkladu nedávné historie nehodí). Já v té době zažil velmi mnoho debat s velmi mnoha lidmi a opravdu nezapomínám. (Mimo jiné jsem již v prosinci 68 musel okamžitě opustit svoji dosavadní práci…) Bohužel, nejvýstižnější slova k tehdejší situaci mi v onom prosinci 1968 řekl jeden bývalý vysoký důstojník armády (od první republiky) – řekl doslova: „Člověče, před kanóny se přece politika nedělá!“ Měl pravdu. Většina lidí, zvláště mládež, ale věřili, že by bylo možné v nějaké formě politiky, která by navázala na „Pražské jaro,“ pokračovat. To byl ovšem, bohužel, nesmysl. Když pak nastal právě u této části lidí pochopitelný pocit marnosti, snadněji se pak krajně levicové (stalinistické) skupině v KSČ pod sovětskou taktovkou „normalizovalo“.
Palachův čin byl čin hloubavého, hrdinného člověka, je jej nutné stále připomínat, ale cíl jeho snažení, tedy likvidaci letargie, odstranění okupace  a obnovení odhodlanosti šedesátých let nemohl přinést. V historii bylo mnoho podobných tragédií, kdy hrdinství oběti ve jménu celku nepřineslo okamžitý výsledek v činech toho celku. Přineslo však morální impuls a ten přispěl i k obratu v osmdesátém devátém roce. Nevkusně levné a propagandistické je ale zneužívat tento hrdinný čin v současné politické hře, v níž jde některým „jakobyhrdinům“ z prava o likvidaci levicových pohledů na svět a nikoliv o pravdivý pohled na události, jež si navíc většina průměrně starého obyvatelstva nemůže pamatovat. Jde prostě o jedině správný výklad pro mladou generaci. Zkratkovité vystoupení Grebeníčka, vytržené navíc v televizi ze souvislostí, tomu znamenitě napomáhá.
jb

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *