Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jsem, bohužel, pamětník


Jan Palach 11.8.1948 – 16.1.1969

Jan Palach 11.8.1948 – 16.1.1969

Jsem starší o sedm měsíců než byl Jan Palach. Mohu tedy napsat, že jsem jeho vrstevník a prožíval jsem stejně intenzivně historické období našeho národa jako on. V srpnu 68 jsem s kamarádem Oldou jezdil po Praze a na vzácný flmový materiál v malé kameře střídavě zachytávali to, co se odehrávalo v ulicích. Stejně jako většina lidí jsme považovali vojenskou intervenci armád pěti států za to nejhorší, co nás mohlo potkat. V hovorech s pamětníky byla sovětská okupace považována za horší národní pohromu než okupace nacistická. A to jen a pouze proto, že té srpnové se dopustili naši přátelé a zradu od přítele člověk snáší a prožívá jako to nejhorší co ho mohlo potkat. Byl podepsán protokol o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území a sovětší dohližitelé okamžitě začali vyžadovat, aby sdělovací prostředky přestaly šířit dvojsmyslné informace a aby byla zavedena předběžná cenzura. Slovo okupace se nesmělo nikde použít! Za porušení nových pravidel podle okupačních not byly na několik týdnů až měsíců zastavovány noviny, týdeníky, rušeny připravované televizní programy. Situace v kulturně politické oblasti se stala neudržitelnou. Zlé bylo i to, že se řada občanů začala s okupanty bratříčkovat a úplně odhodili stud. To byl zásadní důvod proč Jan Palach vykonal svůj dramatický čin. Zde je text dopisu, který byl na místě jeho upálení nalezen v jeho věcech:

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: – Okamžité zrušení cenzury – Zákaz rozšiřování „Zpráv“ Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1 PS. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.

Tehdejší československá posrpnová společnost nebyla v žádném případě vymezena proti komunistické straně, naopak ta ještě požívala vážnost a sympatie, řada mladých lidí se chtěla pod jejím praporem politicky angažovat. Byli si vědomi toho, že pozitivní společenské změny nastaly po lednu 1968 právě činností demokratických sil ve straně, šlo o přirozený a zákonitý obrodný proces, o snahu vymanit se ze stalinské ztrnulosti a dogmatického myšlení. Přeměna jednoho zastaralého politického myšlení na mladé a odvážné postoje byla motivem pro mladé lidi, proto se členská základna KSČ rozrostla v roce 1968 až na 2,1 milionu členů. V následujících dvou letech se ovšem dogmatici se sovětskými vojsky v zádech vrátili do vedení a ve stranických čistkách a prověrkách se zbavili statisíců členů. Tím se komunistům zase podařilo rozdělit společnost na MY a ONI. A začalo dalších dvacet let čekání na změny.

Principielně nemohu s panem soudruhem Grebeníčkem souhlasit. Dokonce si myslím, že on je v PSP ČR tím posledním, kdo by se měl k tématu Jan Palach vyjadřovat a je mě upřímně líto, že toho téma neuchopili sociální demokraté, ale nemohu než konstatovat, že Grebeníček měl pravdu. Jan Palach opravdu nevykonal svůj čin sebeobětování na protest proti komunistům. To musí být jasné každému, kdo si jeho poslední dopis přečte a kdo je schopen jeho čin posoudit v historickém kontextu. Což „demonstranti“ v poslanecké sněmovně z řad ODS a VV v pátek 8. února 2013 nebyli schopni.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *