Plakát k filmu Jazzová revue (1962)

Závěrečná scéna s twistem kdy tančí úplně všichni. Foto z filmu

Ani to moc nestálo. Musel bych projít výpis z účtu abych to řekl přesně, ale odhadem to bylo kolem tříset šedesáti korun. Moc nebo málo? Podle mě to je cena tak akorát. Byly by za ni tak tři lístky do kina. A já si za ty peníze pořídil v internetovém obchodě eBay film na DVD, který je v Česku a vlastně i v Evropě k nesehnání a který jsem v šedesátých letech jako mladík viděl snad desetkrát. Vrstevníci a pamětníci té doby si jistě vzpomenou. Jmenuje se Jazzová revue. Ale pozor: budete-li si ho také chtít opatřit tak v USA jej znají pod názvem Ring-a-ding Rhythm. Natočil ho uznávaný britský režisér Richards Lester z jehož filmografie si jistě vybavíte slavné filmy Help! a Perný den, Ohrožení Britannicu, Jak jsem vyhrál válku a ještě třeba sérii Supermanů. Jazzová revue byl jeden z prvních u nás uváděných hudebních filmů a my jsme měli možnost poprvé spatřit a slyšet interprety západní muziky na plátně a se sterozvukem. A také s tímto filmem přišel nový tanec. Ve finální scéně filmu jej tančí celý sál, mladí staří, všichni s elánem trsají v opojném rytmu. Dlouho před tím, než Chubby Checker přišel se slavnou a dodnes hranou skladbou Let’s Twist Again, kterou jsme poprvé oficiálně slyšeli, když na tuhle perfektní hudbu jezdil francouzský stříbrný krasobruslař Alain Calmat na OH v Insbrucku 1964. Twist prostě rozhýbal československou omladinu k nelibosti partajních kulturních ideologů.
Vyjmul jsem opatrně z krabičky bílé DVD a vložil do počítače. Za pár vteřin se disk automaticky spustil a rázem tu byla šedesátá léta. Jazzovou revui dávali v kině Jalta na Václaváku a pak snad v tehdejším Sevastopolu a taky u nás na periférii v kině Mír na Starostrašnické. Tam všude jsem film viděl. Tam poprvé jsem zažil jaký je to pocit, když kino tleská a ozývá se nadšený a souhlasný pískot. To jsou nesmazatelné vzpomínky. Uplynula nějaká doba a film se ztratil z distribuce. Snad ho odvysílali i v televizi, ale to mě uniklo. Když jsem se koncem letošního roku obrátil na programové oddělení ČT s dotazem, zda-li někdy budou film dávat, napsala mě odpovědná pracovnice, že o tom neuvažují. A taky o problematice shánění takto starých kopií. Odepsal jsem jí, že jim film v nejhorším případě půjčím. Už mě neodpověděla. Film dohrál, úžasná atmosféra pomalu dozněla a já už vím, že pokud budu chtít přátele něčím potěšit, bude to předvedení právě tohoto filmu.

Jaroslav Skupien