Co má dělat občan, když nachytá premiéra při lži?
3. 2. 2012
Výřez ze stránky deníku Právo. Pod Hanákovým komentářem je článek bývalého premiéra Topolánka
Praha, 3.2.2012 – Kdo sledoval čtvrteční interpelace poslanců PSP na vládu České republiky a dával jen trochu pozor, musel se v jednu chvíli štípnout do tváře. Poslanec David Rath chtěl znát premiérovo stanovisko k článku bývalého předsedy ODS Topolánka, který byl otištěn 1.února 2012 v deníku Právo. Věc se týkala bývalého i současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a jeho půso-bení v justici. To, co odpověděl předseda české vlády Petr Nečas je ukázka pohrdání nejen těmi, kteří Nečase volili, ale pře-devším těmi, které zastupuje z pozice své premiérské funk-ce. Dovolím si jako argument převzít výpis ze stenoproto-kolu z jednání parla-mentu:
„Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní před-sedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslan-ci, přiznám se k jed-né neřesti. Komen-tátorskou stránku listu Právo čtu jen velmi výjimečně, a to v případech, kdy tam píše pan Jiří Hanák, který svou jízlivost a mistrné pero obrací často ano i proti mně, ale vyplatí se to, protože jsou to opravdu mistrné novinářské kousky. Jinak to prakticky nečtu, takže jsem nečetl článek pana Mirka Topolánka v Právu a tudíž ho mohu jenom velmi těžko komentovat.
Na druhou stranu mi dovolte několik poznámek. Za prvé, pan Mirek Topolánek je soukromou osobou. Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi a jako svobodný člověk v rámci zákonů může vyjádřit jakýkoli svůj názor na kohokoli včetně mě. A mě to nijak nepobuřuje, i kdyby to bylo na mou adresu, já ctím svobodu slova. Za druhé, je zvykem, že politici, kteří odejdou ze svých funkcí, mají ze své minulosti a v podobě uveřejněných pamětí ať již v podobě celé knihy či jednotlivého kousku v podobě novinového článku na někoho názor pozitivní, na někoho názor negativní. O tom politikovi to někdy něco vypovídá, někdy ne, někdy to vypovídá něco o politické straně, někdy ne. Ale koneckonců já si také nedělám obrázek o České straně sociálně demokratické na základě memoárů jejího bývalého předsedy pana Jiřího Paroubka a jeho paní.“
Převzatý citát je však zapotřebí konfrontovat s fotokopií deníku Právo. Jak sami vidíte je v horní části stránky otištěn komentář mistrného psavce Jiřího Hanáka, kterého pan Nečas uznává i přesto, že Hanák tu a tam obrací břit svého novinářského pera (klávesnice) proti němu. Hanákův článek musel číst, jistě ho na něj upozornili premiérovi asistenti pracující s neobyčejnou pílí zasluhující si mimořádné ocenění. A když už jeho zrak na stránce Práva spočinul a nikdo mě nevymluví, že tomu tak nebylo, musel, ano musel, jeho zrak sklouznout o pár centimetrů níž, kde jeho stranický předchůdce Mirek Topolánek měl onen inkriminovaný text „Když se kácí les, lítají třísky?“. Premiér evidentně veřejně a na půdě parlametu republiky lhal. Co s tím? Já mu prostě neveřím.
Břetislav Albert
