Go to ...
Reklama

RSS Feed

Náš stát je neobyčejně štědrý


Autorem je snad Pavel Klos, stazeno z unternetu

Autorem je podle rukopisu snad Karel Klos, staženo z internetu

Ministerstvo financí, vláda a koaliční strany neustále hledají možnosti, kde by se dalo ušetřit a jak snížit výdaje státu na co nejnižší míru. Zkušenost ukazuje, že máme stát neobyčejně štědrý. Dokonce je tak štědrý, že z toho normálním pracovitým lidem přechází zrak. Představte si, že normální pracovitý občan byl celý život zaměstnán a nebo posledních dvaadvacet let pracoval jako osoba samostatně výdělečn činná. Přišel jeho čas a občan se vypravil na Správu sociálního zabazpečení, aby požádal o starobní důchod. Podal žádost a čekal. Samozřejmě se zajímal, jak dopadli vrstevníci o pár let starší, kteří již byli poživateli starobních důchodů. Porovnal to s tím, co měl za sebou on a trochu se mu rozklepala kolena. No potěš pánbůh, s tím přeci nemohu vystačit! Pak se dočkal výměru penze a nastalo překvapení. S tím se opravdu nedá vyžít při dnešních cenách bydlení, jídla, ostatních nezbytných nákladů na provoz malé dvoučlenné domácnosti. Nemluvě o situaci, kdy je občan na to vše sám. Vděk státu a jeho sociálního systému je bídný, dalo by se říci nespravedlivý až zlodějský. Poctivá práce v něm není oceněna, vítězi se stávají nemakačenkové, darmožrouti a pochybné existence. Proč například vojenští důchodci berou nesmyslně vysoké výsluhy k beztak již dost vysokým penzím? Nehledě na to, že opět nastupují do penze dříve než běžný občan. Jak neradi vojenští důchodci hovoří s nezasvěcenými o výši svých požitků! Žeby vojenské tajemství? K běžné vojenské důstojnické penzi ve výši okolo 20 tisíc Kč se bere ještě platba za výsluhu let, která dělá kolem 30 tisíc měsíčně… A to nemluvím o penzích generálů a plukovníků. Uváděl jsem příklad jednoho svého známého, který končil jako major prvosledového (dnes bojového) útvaru. Podobné penze mají policisté a vězeňská stráž, zpravodajské agentury, které si polistopadový režim ponechal ve svých službách a nebylo jich málo. Žádná z polistopadových vlád tuto ožehavou sociální problematiku neřešila tak, aby výsledek odrážel společenský význam té které skupiny povolání. Zcela samostatnou kapitolu tvoří romské etnikum, které do sociálního systému za svůj život nevložilo téměř nic. Posledních dvaadvacet let jsou nezaměstnantelní, nikdo je nechce brát do pracovního poměru, protože jejich pověst je nedobrá. Většinové obyvatelstvo s nimi nechce sdílet jedno pracoviště. Lidé mají přirozené obavy o svůj majetek, o své zdraví a nechtějí mít konflikty. Žádný zákon nikoho nedonutí k opaku. A tak stát „odměnuje“ naše nechtěné spoluobčany tím, že jim – když nadejde jejich čas – vypočítává penzi z průměrného statistického platu ve státě. Ten je dnes kolem 25 tisíc korun. Proto má ten tmavý spoluobčan z vedlejšího domu penzi kolem 14 tisíc, zatímco paní, která byla prodavačkou a měla hmotnou zodpovědnost, vstávala desítky let kolem páté hodiny ranní a nikdy nebyla v Kanadě a brala 13 tisíc měsíčně, dostala výměr na necelých osm tisíc korun…
Jsem přesvědčený, že stát by se měl o své občany postarat podle jejich pracovitosti a zásluh na tvorbě důchodového systému a jeho naplňování. Jakmile ale preferuje jednu část obyvatel a nezaslouženě ji zvýhodňuje, tak tímto jednáním jen prohlubuje nevraživost jedněch proti druhým. To ve svých důsledcích může vést k sociálním nepokojům (to se již stává pravidlem) a k extrémním postojům voličů při volbách. A toho je třeba se bát nejvíce. A nebo že by tolik očekávaná změna konečně nastolila pořádek i v této oblasti?

Jaroslav Skupien

(jde o poznatky autora a nemusejí odpovídat skutečnému stavu věcí)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *