Go to ...
Reklama

RSS Feed

Bezmocné Norsko


norska-vlajka(Praha, 25. července 2011) Norsko je prý klidná země, to však neznamená, že by její bezpečnostní složky měly být ospalé. Či ochromené v případě nějakého útoku. Či neakceschopné! Jak se evidentně stalo minulý tragický pátek. Hrdiny, kteří čelili teroristovi, se tak museli stát prostí občané: organizátorka ostrovního života, bývalý neozbrojený policajt, rekreanti…

15:26 vybuchla v Oslu nastražená bomba. Chladnokrevný terorista se přepravuje asi 35 kilometrů k jezeru Tyrifjorden. Na ostrov se dostává trajektem v policejní uniformě. Dává se s ním do řeči 45letá Monica Bosei, zvaná „Matka Utoyi“. Zdá se jí podezřelý, odpovídá úsečně, je zjevně nervózní. Proto Monica hned po přistání běží za ochrankou. Vlastně jediným ochráncem, 51letým Trondem Berntsenem, bývalým policejním důstojníkem, který se tábora mladých socialistů účastní v době své dovolené už poněkolikáté. Tento nevlastní bratr korunní princezny Mette-Marit je neozbrojený. V konfrontaci s automatickou puškou mu nepomůže, že je bývalým boxerským šampionem. Přesto se na vraha vrhne, aby ochránil svého přítomného desetiletého syna. Nejspíš se tak stal jednou z první obětí – podobně jako Monica.

Tito hrdinové svým konáním za cenu svých životů znemožnili, aby terorista použil připravené výbušniny. Nechtěl ztrácet čas a začal střílet. A toho času měl nakonec hodinu a dvacet osm minut!

16:59 se na ostrově ozvala poprvé střelba, kterou slyšeli i rekreanti na břehu jezera ve vzdálenosti 600 – 700 metrů. Nechce se věřit, že by nevolali policii. Nechce se věřit, že by ani nikdo z těch 700 lidí na ostrově nevolal policii nebo sanitku. Přeživší se svěřovali, že volali rodiče, sourozence, přátele a loučili se s nimi. Ale snad policii přece jen někdo volal, ne? Prý ano – místní buskerundská policie má u záznamu telefonu čas 17:27!!! V 17:52, tedy za 25 minut, jsou „už“ u jezera. Jenže, „místní policie“ u rekreačního jezera, plného ostrovů, nemá člun. Podle jiných zpráv má, ale nemůže ho najít. Další upřesnění – po nastartování mu vysadil motor. Ve filmu, nebo u logicky uvažujících lidí, by si půjčili nějaký člun od rekreantů! Prakticky to vypadá, že policajti nehodlali riskovat své životy. Nebo dostali pokyny, aby „vyčkali“.

Své životy zatím riskovali rekreanti, kteří vyjeli na člunech pomoci. Například Otto Lövik zachránil pod palbou 40 až 50 lidí.

Z Osla zatím byla „už“ v 17:38 vyslána „speciální policejní jednotka Delta“. Více než dvě hodiny po atentátu, v době nejvyšší pohotovosti, kdy byla v akci i armáda, trvalo specialistům deset minut (pokud jim místní policajti volali hned ze služebny), než se oblíkli do neprůstřelných vest a naládovali zásobníky. A pak se přesunovali – auty, protože tito antiteroristé nemají vrtulník. Ačkoli o něj už žádali. Policie prý měla k dispozici pouze jediný vrtulník na monitorování dopravy, ale ani ten nešlo použít, protože „celý příslušný personál měl dovolenou“. A co armáda, člen NATO? Jediný vrtulník, který prý mohla poskytnout, „byl mimo Oslo“. Dvě hodiny po útoku na hlavní město státu! Co kdyby byla válka???

Je mi k blití nad takovou snůškou žvástů, odhalující tak zrůdnou neschopnost!

Střelec přitom systematicky procházel ostrov a měl dost času ještě na rány jistoty.

V 18:09 dorazila tzv. „Delta“ k ostrovu, 35 km tedy překonala auty za pouhou půlhodinu a minutu, tedy asi „šílenou sedmdesátkou“. Pak si nejspíš počkali na trajekt, který je k břehu ostrova dopravil v 18:25. 600 metrů za čtvrt hodiny. Rychlostí 1,3 km/hod, což není ani uzel a půl. Ne, oni asi počkali, až odjede dle jízdního řádu… Nejspíš vyrazili tím člunem, který pak měl problém s motorem, místní policajti přece čekali na „specialisty“! Zatímco rekreanti zachraňovali…

Pak antiteroristé pustili na střelce slzný plyn. A možná ani nepustili. Za pouhé dvě minuty po příchodu ozbrojených policajtů, v 18:27, se vražedný střelec vzdal. Nejspíš se už nudil!!!

Doufejme, že až odezní vlna zoufalství, vezmou si norské bezpečnostní síly „poučení“. Doufejme, že příslušnou analýzu provedou i české bezpečnostní síly. A měli bychom si nechat snad poradit konečně od Izraele. Kde jsem po několik týdnů neměl jediný pocit buzerace, ačkoliv bezpečnostních prohlídek na jordánsko-izraelské hranici a pak na letišti bylo nespočet a zdržovaly.

Zato na Ruzyni mám pocit buzerace neustále – aniž by se však jakkoli zvýšila má bezpečnost.

Jan Kovanic

zveřejněno se svolením autora z jeho stránek:

http://samanovodoupe.blogspot.com/2011/07/bezmocne-norsko.html

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *