Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak to vidí Tomáš Halík


Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.22. prosince 2010 byl hostem vysílání ČRo „Jak to vidí“ profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík.

Vladimír KROC, moderátor: Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Tomáš Halík, vítejte, dobrý den.

Tomáš HALÍK, profesor: Hezký den.

Moderátor: Vláda přestála hlasování o nedůvěře, je to podle vás dobře?

Tomáš HALÍK: Je to dobře, i když mám výhrady k té vládě, tak si myslím, že tady není ta opozice, že nenabízí v tuto chvíli nějakou kvalifikovanou alternativu.

Moderátor: Já jsem se těšil, že si dnes popovídáme víc o Vánocích, ale ono to vypadá, že se nevyhneme politice. O čem podle vás vypovídá kauza Drobil.

Tomáš HALÍK: Já bych to vzal trošičku, malinko ze široka, ale nebudu se vyhýbat těmhle těm konkrétním věcem. Musíme o nich mluvit. Samozřejmě bylo by nádherné mluvit o tom, jak purpura na plotně voní a mluvit o mysteriu Vánoc. Ale v tuto chvíli by to byl kýč, protože z té vánoční atmosféry, z toho, v těch Vánocích je taky ten chlívek, ve kterém se narodil Pán Ježíš a já myslím, že k nám spíš než ta vůně Vánoc teďka jde ten zápach. Je to čas, kdy praskají vředy. A ta kauza je toho klasickou ukázkou. Praskají vředy, vředy, které jsou všude a ty vředy především jsou korupcí, která se stala problémem číslo jedna české společnosti. Víte, ta vláda, to, že jsem řekl, že přes všechny výhrady si myslím, že má obstát, že měla obstát, tak snad bude dokopána k tomu, aby skutečně provedla to, k čemu se zavázala, to jest reforma. Protože bez řádné systémové reformy nezachráníme tři strašně důležité oblasti života této společnosti, to je zdravotnictví, to je penzijní systém a to je školství. Ty první dvě se bezprostředně dotýkají života každého z nás, zdravotnictví, víme, co se děje, penzijní systém, za chvíli to dolehne na většinu z nás. Ale to, co je skutečně klíčem ke všemu, to je otázka školství. A jestliže nyní jsme dostali z toho mezinárodního výzkumu skutečně otřesnou zprávu o stavu našeho školství, tedy s tím je třeba něco dělat, zatím ty vlády jen žvanily o tom, že s tím něco udělají. Ta školská reforma nenastala. Není to věc jenom podfinancování téhle té jistě, je třeba najít peníze pro školství, ale je třeba také lépe vychovávat učitele, aby prostě zaujmuli žáky. Tam je klíč k budoucnosti, tam je ten zdroj ty mozky mladých lidí.

Moderátor: Mimochodem, že vám skáču do řeči, sledujete to i vy na Univerzitě Karlově tu klesající úroveň českého školství?

Tomáš HALÍK: Ano, sleduju, sleduju, vidíme to, myslím, všichni, prostě k přijímacím pohovorům dneska ze středních škol chodí pologramotní lidé. Je to otřesné, myslím, že jednou bysme se tomu měli specielně věnovat. Ale vy jste se mě ptal na ty otázky korupce. Víte, jestliže vláda má zachránit a má provést tu reformu a zachránit tyhle ty tři pilíře, tak samozřejmě musí šetřit peníze, musí udělat určitá nepopulární, nepříjemná omezení, ale jestliže nějaká vláda bude chtít po občanech, aby se uskrovnili, tak nesmí být sama korupční. To je prostě základní předpoklad. Víte, dosud se ta korupce strašně tolerovala v naší zemi a já myslím, že jedna z dobrých zpráv je, že veřejnost toho má dost a že i média si začínají uvědomovat, že lidé po tom půjdou. To, že to, co se dělo na té pražské radnici dosud, to bylo skutečně skandální, všichni o tom věděli, nic se nedělo a proto ty velké protesty. Já si myslím, že měly svůj význam, lidé se tomu smáli, že jo, tak oni stejně ta radnice bude pokračovat dál a oni říkali, ať si lidi zakřičí, já myslím, že oni jsou si přece jenom trošku vědomi, že dneska ta veřejnost se jim dívá přes rameno. Víte, ta nová skvadra, která přišla na tu pražskou radnici, tak několik hodin poté, co zasedla, tak média chytla za ruku jednoho z nich a ukázala, že to byl tvrdý korupčník. Ten člověk začal hrát to, co dnes na nás hraje ten pan Martin Knetig, začal vyprávět pohádky, že si to vlastně všechno vymyslel a když to, co bylo, co bylo nahráno, tak on to nemyslel tak vážně a ve skutečnosti je to jinak. Nikdo mu to samozřejmě nevěřil a padl. A já si myslím, že je to i precedent pro tu současnou situaci. Tam je tedy jedna veliká dobrá zpráva, že se najdou lidé jako ten pan Libor Michálek, to je pro mě mravní hrdina tohoto roku. Člověk, který už jednou na to doplatil, že upozornil na korupci a zametli s ním, jako s ním chtěl zamést ten ministr Drobil a ten člověk přesto jaksi měl odvahu a ví, co riskuje, prostě dneska stát proti této mafii, tam může jít o život. A že to udělal vlastně velmi moudře, udělal to moudře, protože kdyby naivně běžel jenom na policii, což by bylo normální v právním státě a co měli udělat všichni ti ministři taky, byli k tomu dokonce zákonem nuceni, který jim o tom říkal, kdyby šel pouze na policii, tak bohužel by se stalo to, čeho jsme byli svědkem, že policejní prezident okamžitě běžel za ministerským předsedou a radil se s ním, co s tím udělat. To je naprosto skandální, to je stav policie, kde člověk tedy přinese ty korupční kauzy, musí být připraven na to, že z té policie to prosákne, prosákne to jak do médií, prosákne to k těm politikům a okamžitě se proti tomu člověku rozjede difamační kampaň, jako se to stalo tady. Ale naštěstí jsou tady tak stateční novináři, jako Janek Kroupa, který v tolika kauzách prostě nasazuje opravdu kůži a že se toho ujali a že dnes prostě ten člověk předložil ty nahrávky. No, a co teďka předvádí ten pan Knetig, který zmizel, tam byl zřejmě tedy tvrdě masírován a teďka se vynoří a začne vyprávět prostě, že si to všechno vymyslel, že se jen tak chlubil, no, to je taková urážka prostě inteligence občanů, že myslí, že někdo tohle to spolkne.

Moderátor: On dokonce tvrdí, že chtěl vylepšit komunikační schopnosti Libora Michálka.

Tomáš HALÍK: Ano, víte, tam by stálo za to ty, ty nahrávky jsou strašně zajímavé nejen z té politické oblasti, ale z čistě jazykové, že jo, tam to je stejný jazyk, kterým ten Knetig i ten Drobil mluvil, jako mluvili ti korupční bossové fotbalu, že jo, byla ta nádherná hra Ivánku, kamaráde. Myslím, že nakonec i ty strašné korupční kauzy, které tam byly, se nedořešily, ale tito lidé mluvili stejným ptydepe, že jo, stejným tím jazykem zakrývání, jako mluví prostě všichni ti korupčníci. Takže já si myslím, že je třeba tady do těhle těch věcí sáhnout, protože jestliže je pravda, že a je to zřejmě pravda a je to prý velmi, velmi nízký odhad, že 100 miliard ročně mizí v korupci, no, to jsou ty peníze, které by vyrovnaly státní rozpočet. I kdyby se šlo důsledně za tou korupcí, tak prostě mnohé ty škrty nejsou potřebné. Já nechci mluvit k těm škrtům, a tak dále, to jsou věci, dejme tomu, ekonomů. Já chci mluvit k těm věcem, kde jsem já odborníkem a které já sleduji, to je ten sociálně psychologický, sociologický dopad těch kauz, no, a potom samozřejmě ta etická stránka. Mě tady bohužel velmi, pardon, velmi zklamal premiér Nečas. Já si myslím, že je to inteligentní člověk, já si myslím, že je to člověk, který má dobrou vůli. Já jsem věřil, že by to mohl být takový další gentleman v české politice a že by mohl z té ODS prostě učinit znovu nebo učinit jednou stranu volitelnou slušnými lidmi, že by prostě s tou korupční a mafiánskou částí skutečně zamával. Bohužel to se nestalo, tady tvrdě selhal, protože tady měl úžasnou šanci, tady měl úžasnou politickou a lidskou šanci, aby se postavil čelem k téhle té kauze, on prostě tady se choval spíš tak, že bral ohled prostě na ty vnitrostranické problémy a nyní se vlastně úlohou, která, která patří jemu, tak nechal vzít prezidentem republiky, že, prezidentem republiky, který srdečně chválil pana Drobila, že jo, tak jako kdysi, všichni si to pamatujeme, Václav Klaus, jak nesmírně chválil Viktora Koženého, jak potom chválil Vladimíra Železného, jak pak chválil Béma, nyní chválil Drobila. Všechny ty pionýry té specifické české cesty ke kapitalismu, která, ti, kteří vzali vážně tuto ideologii, která tak strašně poškodila mravní atmosféru v této zemi, té ideologie, že všechno zařídí, tak ruka trhu a že ti, kteří mluví o tom, že je třeba právo, že je třeba morálka, tak to jsou nějací ti pravdoláskaři, které prostě, kterým je třeba zavřít pusu. No, tohle jsou důsledky této ideologie, to jsou děti tohoto stylu, stylu politiky, takže ten pan Drobil, který přišel na resort, kterému absolutně nerozuměl sám, to vyznal, že neměl vůbec vztah k té ekologické problematice, který tam měl hájit vlastně, ty ekologické problémy vůči prostě těm ekonomickým zájmům. Zase ta druhá ministerstva samozřejmě musí hájit ty ekonomické zájmy. On měl být protiváhou, on tomu vůbec nerozuměl a tak jenom prostě přizvukoval té podivné ideologii antiekologické prezidenta Klause. Víte, já nejsem zastáncem nějakého naivního radikálního zeleného programu, já vím, že ty věci mají své problémy, ale prostě to, co, jakým způsobem se k tomu staví prezident Klaus, to je druhý extrém. Já si myslím, že by měl vlastně upozornit na některé věci, některé věci, o kterých mluví, jsou reálné problémy, že ta, ten jednostranně ekologický pohled, nebo jenom jaksi naivní souhlas se vším v Evropské unii, to není správné, ale to, jak ty věci on žene do toho druhého extrému, tím vlastně především degraduje a /nesrozumitelné/ ty myšlenky, které by stály za to, aby byly reálně a rozumně probírány ve věcné diskusi a ne jenom v takových extremistických heslech. Já se bojím, že tady skutečně se zdvihá určitá část, i zejména v těch internetových serverech, takového ducha, který strašně připomíná ten český fašismus druhé republiky. Já se těch věcí skutečně bojím, víte, to není legrace, a právě proto si tak strašně vážím lidí, kteří jsou ochotni riskovat kůži a mluvit o tom veřejně, jako je ten Libor Michálek, jako je ten Janek Kroupa, protože tady jde o hodně. Na naší filosofické fakultě je výstava, kde je několik desítek lidí, kteří v Rusku v posledních, dejme tomu, 15 letech byli zavražděni, intelektuálové, novináři, kteří upozorňovali na ty, na tyto věci. My si můžeme myslet, Rusko je daleko, že jo, my jsme jiná země, to Rusko se přibližuje. Ti lidé, kteří zpochybňují to naše zakotvení v Evropské unii, v evropském západě, tak ti nahrávají tomu, abychom se stále více přibližovali prostě té ruské situaci a já si myslím, že tady jsou už síly, které necouvnou před ničím. A jestliže policie se bude chovat tak, jak se dosud chovala, pak je to velmi nebezpečný stav.

Moderátor: O tom jsem chtěl mluvit, vy jste na to už dvakrát narazil. Právník a předseda správní rady Transparency International Václav Láska tvrdí, že v tomto případě se znovu ukázalo, že nemáme dostatečně nezávislou policii a justici. Pokud tedy má pravdu, tak je to dost hrozná zpráva.

Tomáš HALÍK: Je to hrozná zpráva, ty věci jsou pravda, že jo, ta korupce skutečně sahá i do těch policejních kruhů, stačí si zajet do českého pohraničí a tam mluvte s lidmi, kteří vám budou vyprávět, jak v těch nevěstincích, které tvoří jaksi první vizitku naší republiky u hranic, tam jsou často ženy, které byly skutečně donuceny, které jsou otrokyně, jsou to často Ukrajinky, Rusky s vysokoškolským vzděláním, které jsou tam skutečně lidské otrokyně. Tam ti lidé je uchovávají v šílených podmínkách. Já jsem slyšel o několika, přímo od několika lidí, že jim utekly domů, prosily je, aby se jich zastali. Ti lidé se bojí, dali to na policii a všichni jim řekli, podívejte se, na tu policii ti bossové vozí ty prostitutky, aby je tam uspokojily ty policisty a prostě ty věci jedou dál a každý z nás se bojí vlastně otevřít ústa. Takže na tohle to třeba by bylo třeba si posvítit. Ovšem to znamená se dostat do konfliktu tedy se silami, které dneska necouvnou před ničím. Víte, tady nedávno byla ta neonacistická skupina, která skutečně měla zbraně, u které se našel seznam těch Židů a přátel Židů v českém veřejném životě. Nyní pan Adam Bartoš, který má takový server, tak tam uveřejnil seznam pravdoláskařů ve veřejném životě. Mám tu čest být také na tom seznamu, je mi to ctí, protože je tam celá řada velmi slušných lidí, kde jsou ti pravdoláskaři, kde jsou v médiích, kde jsou v církvi, kde jsou v politice a nyní píše, že je třeba s těmito lidmi vést válku. No, tak jaksi toto nahrává už určité atmosféře, které se samozřejmě budou lidé bát, tedy díky za ty lidi a díky i za ty pořady třeba v médiích, snad se udrží, že přijdou lidé, kteří nejsou jenom tlampači nějakých zájmů politických stran, ale o kterých lidé vědí, že se mohou mýlit samozřejmě a že říkají to, co jim diktuje pouze jejich rozum, jejich svědomí a že jsou to lidé, kteří se nedají ani zastrašit, ani koupit.
Vladimír KROC, moderátor
——————–
Ještě se krátce s profesorem Tomášem Halíkem vrátím k tomu už řečenému. Podle dohody u prezidenta by se na Státní fond životního prostředí měl opět vrátit Libor Michálek, což je jistě vítaná zpráva, na druhou stranu nemělo by to být samozřejmostí, on by přece vůbec neměl odcházet.
Tomáš HALÍK, profesor
——————–
Samozřejmě, samozřejmě. To, že se ho ten ministr Drobil, který také je pěkně namluvil věci na ten pásek, chtěl takovýmhle způsobem zbavit a že mu prostě říká, tak, tady jestli něco máte, tak to musíte zlikvidovat, musíte odpřísáhnout, že to neexistuje a v tom případě tedy budete náměstkem nebo musíte počítat s tím vším, co přijde, to je tedy ukázka, jak si toho, ten, ten pan Knetig to tam také říká, no, tady se přece říká, tady přece všichni kradou, tady kradou všichni a ti lidé, kteří si říkají o ty, o ty úplatky, tak dneska si o ně říkají téměř veřejně, já slyším tolik těch zpráv a lidé to považují za samozřejmé. Tito lidé to provázání té ekonomiky a politiky, prostě to, že sto miliard se ročně z kapes občanů jde do korupce, no, to je přece něco, co nás opravdu nesmí nechat klidně spát.

Moderátor: Blíží se konec roku, povězte, jak se ohlížíte za těmi uplynulými 51 týdny.

Tomáš HALÍK: No, byl to rok, kde z našeho středu odešlo na věčnost mnoho lidí, kterých jsem si nesmírně vážil a kteří byli opravdu takovými klenoty té české společnosti, Ivan Medek, kardinál Tomáš Špidlík, pan Smoljak a celá řada dalších. To je, to je smutné. Potom si myslím, že skutečně ty nepravosti v tom veřejném životě přestoupily mez únosnosti a veřejnost se o to začíná zajímat. A já si myslím, že musí dojít k nějaké, k nějaké změně. A skutečně to vystoupení těhle těch odvážných lidí ve mně probouzí, probouzí naději. Je třeba se nenechat zastrašit, tady už jde o hodně. Dívám se do nového roku, to víte, to, co mě tady velmi bolí, jsou problémy, které má Evropská unie, které má evropská měna. Já si myslím, že je strašně důležité, že Evropa má tu společnou měnu, ta má ohromný psychologický dopad na to vědomí, vědomí jednoty Evropy. Já strašně sázím na budoucnost sjednocené Evropy a doufám, že Evropská unie, pevně věřím, prostě projde těmito krizemi, protože je to koneckonců také určitá záruka demokracie. U nás, že jo, ti lidé, kteří se tolik báli té Evropské unie, tolik ji pomlouvají, tak jsou často ti lidé, kteří by strašně byli rádi, aby právě tyhle ty kauzy nedošly nějakého dovolání u mezinárodního soudu, aby zde nebyla nějaká supervize, takže samozřejmě tahle ta mezinárodní supervize teď byla do značné míry ochromena prostě těmi vnitřními problémy Evropské unie, kde je strašně obtížné prostě jít tou cestou, ze které, vůči které ale není alternativa, představa, že se můžeme zpátky vrátit na tu úroveň těch národních států a obstát v té konkurenci těch nastupujících asijských obrů. To je prostě iluze. Pro naši zem by to bylo naprosto tragické a znamenalo by ji skutečně posouvat směrem k tomu Divokému východu, k tomu Rusku a tak dále. Čili naše budoucnost je ve sjednocené Evropě a pevně doufám, že Evropa se nadechne a že ten proces bude pokračovat. Já osobně v tom novém roce očekávám nové úkoly, možná, že teďka trošku uklidním ty mafiány, kteří když nás poslouchají, tak si u mého jména určitě dělají velký černý křížek, tak je možná uklidním v tom, že příští rok nebudu mít příliš mnoho času na to komentovat českou politiku, protože ten rok pro mě představuje veliké úkoly na poli mezinárodním. Mé knížky se začínají hodně překládat do jiných jazyků a najednou dostávám odezvu z různých koutů světa. V minulém týdnu jeden z australských arcibiskupů přečetl moji knížku a zve mě, abych v Austrálii v jeho arcidiecézi přednášel kněžím, přednášel učitelům, přednášel mládeži o těch věcech, kterými se zabývám nejvíc, to jsou ty opravdu, myslím, klíčové problémy té globální civilizace, jak vlastně spolu vycházet, různé kultury, různá náboženství, jak při tom nárůstu úlohy náboženství v dnešním světě učinit z toho náboženství zdroj pozitivní energie a zabránit tomu, aby bylo zneužíváno k terorismu, jak vlastně vytvořit určitou morálně kulturní atmosféru západní společnosti, aby unikla těm dvěma nebezpečím. Na jedné straně tomu fundamentalismu náboženskému nebo nacionálnímu a na druhé straně zase takové té agresivní sekularizaci, která přesně jde tou formou, jenom se budeme řídit těmi ekonomickými zájmy a vlastně žádná morálka, žádná spirituální dimenze a tak dál. Takže tohle to jsou otázky, které řeším ve svých knihách, jsem strašně rád, že je to hlas, který je pozván do té mezinárodní diskuse, mám druhé pozvání do jižní Afriky na jednu univerzitu přednášet právě o těchto věcech. Potom na řadu evropských fór, takže já v tom příštím roce budu asi hodně cestovat, hodně přednášet ve světě, už nebudu mít tedy tolik času se dívat na tu českou scénu. Ale nesmíme to ztratit ze zřetele, nesmíme to ztratit ze zřetele, prostě já doufám, že budeme mít trošku klidné Vánoce, že ty Vánoce se stanou příležitostí se trošku zastavit a vyjít prostě z těch každodenních kauz, nadechnout se, nadechnout se té atmosféry vánočního mystéria a toho velkého vánočního poselství, že hodnota člověka je veliká, to je vlastně to vánoční poselství, tam nejde jenom o to tydli fidli na housličky, že jo, tam jde o to, že to podstatné, co nazýváme Bohem, vstupuje do tohoto světa jako dítě. A vstupuje do lidské rodiny a že je třeba chránit rodinu, že je třeba chránit děti, že je třeba chránit lidství, že je třeba chránit lidství každého člověka, že je třeba proti té atmosféře, té bezuzdnosti postavit prostě jiného ducha. Já teďka čtu moc hezkou knížku jednoho amerického rabína, já jsem tady, myslím, už jednou prozradil, že vždycky v adventu si beru nějakou židovskou literaturu, protože židovství je pro mě advent křesťanství a já myslím, že křesťanství se nesmí odehrávat od dialogu s tímhle tím hlubokým proudem lidské moudrosti a ten rabín říká jednu věc, která je pro mě velmi povzbudivá, zlo má v sobě sebezáhubný mechanismus. Lidé, kteří propadnou zlu, ti lidé, kteří jdou tou cestou bezuzdné chtivosti, korupce, tak ti ztratí sebekontrolu. Oni přestanou mít smysl pro to, kdy se mají zabrzdit, oni dříve, nebo později udělají osudnou chybu. Dříve, nebo později na to prostě dojedou. Každé to zlo v sobě nese ten sebezáhubný mechanismus. Jistě, trvá to dlouho. Jistě, mohou mezitím poškodit mnoho věcí. Jistě, lidé, kteří mají odvahu ty věci pojmenovat, stavit se jim do cesty, musí počítat se vším, ale nakonec, nakonec to zlo se samo zahubí.

Moderátor: Jak vy sám budete trávit Vánoce, pro vás nebudou tak úplně klidné asi, ne.

Tomáš HALÍK: No, nebudou klidné, samozřejmě teďka především jsem svědkem, účastníkem a služebníkem zpovědí, spoustu lidí si chce uklidit nejenom ve svém bytě, ale ve svém životě, ve svém svědomí a takže hovoříme o těhle těch věcech, které jsou bolestmi, vinami lidí a hledáme cestu, jak najít smíření s Bohem, smíření se sebou, smíření s lidmi, aby do těch životů mohl vniknout ten vánoční pokoj. Čili ta služba zpovědníka, to je něco, co naplňuje teď velice moje dny, nemám čas běhat po nákupech, doufám, že moji blízcí to pochopí. Pak budou samozřejmě vánoční bohoslužby, naše půlnoční mše bude přímo přenášena i Českým rozhlasem. Ještě mám hroznou úzkost, protože tentokrát mě nějak nic nenapadá, 20 let kážu na vánoční témata, chci vždycky přijmout, z toho bohatství najít něco, co ještě snad nebylo tak plně řečeno. Takže tentokrát s tím mám hrozný problém a, no, ale strašně se těším taky na ten čas mezi svátky, protože mám pyramidu knih a chci se pustit do té pyramidy, číst, číst, číst, přemýšlet, poslouchat hudbu, trošku déle spát, takže doufám, že aspoň těch několik dní, na které se celý rok tolik těším, že mi bude dopřáno strávit v nějakém relativním klidu.

Moderátor: Naslouchali jsme myšlenkám profesora Tomáše Halíka. Já vám přeji krásné Vánoce, ten klidný čas mezi svátky a dobrý nový rok. Mějte se hezky.

Tomáš HALÍK: Vám a všem posluchačům krásné Vánoce a skutečně rok, ve kterém budeme pevně stát na straně dobra proti zlu. Na shledanou.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *