Go to ...
Reklama

RSS Feed

Pod pokličkou aneb z čeho se vaří volební guláše


Libor Michálek, muž který to rozjel. Foto internet

Libor Michálek, muž který to rozjel. Foto internet

(Praha, 21.12. 11.30 hod.) Zasvěcení členové ODS musejí zuřit protože se odhalil jeden slabý článek jinak pevného řetězu. Hlupák Martin Knetig promluvil nepatřičným způsobem před Liborem Michálkem, nesprávným člověkem na tom správném místě. Když Michálek vyhodnotil to, co se po něm žádá, nemohl jinak, než si další rozhovory zaznamenat. Pokyny a informace byly tak závažné, že by mu nikdo neveřil, že je něco takového vůbec možné. Jde o to, že kdosi vypracoval systém na vyvádění peněz ze státních fondů na konto jisté politické strany. Strany, která zůstala dlužná víc než 200 miliónů korun za proběhlé volební kampaně a dodavatelské firmy budou co nevidět mít šanci poslat stranu do finančního konkursu. Safra, to je zapeklitá situace!

Stranický pokladník Ivan Langer prožívá bezesné noci. Na nikoho už není spolehnutí, noví lidé jsou tam, kde to vždy fungovalo a teď ještě šílenci, kteří si všechno nahrávají a informují veřejnost přes ty zatracené novináře. Takhle to dál nejde. Něco se musí stát. Jinak nebudu hrát.

Ono to dnes (v úterý 21.12.) při vyslovování důvěry vládě nějak dopadne. Véčkaři zřejmě opustí jednací sál a na hlasovacím bojišti zůstane přesilovka 94 hlasů vládní koalice proti 82 hlasům levicové opozice, vláda zůstane a pojede se dál močálem černým, kolem bílých skal. Veverky se poté vrátí do sálu jako vzpurníci, ale potlesku na otevřené scéně se nedočkají. Pokud by opravdu chtěli přispět k očistě veřejného prostoru od korupce, což je velmi chvályhodná idea, museli by se jasně vyslovit, že do toho jdou se socdemáky. (I když se nabízí otázka, zda soc.dem. jsou ti praví bojovníci) A v následných krocích vyvořit menšinový kabinet. A protože jsou citliví na barvu třešní, tak by museli dělat, že tuhle levicovou parlamentní stranu nevidí. Všichni jsou si vědomi toho, že třešničky jsou levicové a že své názory nemění podle směru vanoucích větrů. Nemusí se nám to líbit, ale je to tak.

Policejní prezident je v současné době zčásti karierní úředník, zčásti úředník dosazený vládnoucí stranou či stranickou koalicí. Správně by to mělo být místo pro nejvyššího státního karierního činitele. Asi stejně jako u vojska náčelník generálního štábu armády. Generál Martinů současnou situaci absolutně nezvládl. Jeho přímým nadřízeným je ministr a pokud chce například vláda nějaké informace, referují spolu s ministrem. Stejně tak si může nějakou informaci vyžádat prezident, parlamentní branně-bezpečnostní výbor, předseda senátu nebo parlamentu. Vždy musejí chodit společně, jeden odpovídá za formální správnost postupů a druhý je odpovědný z politického hlediska. Prezident Martinů selhal a jal se informovat předsedu vlády a prezidenta samostatně. Nebyla žádná časová tíseň ani jiné logické okolnosti. Prostě šel bonzovat, na svého šéfa kašlajíc. To se nedělá a teď si to vylíže až do hořkého konce. Možná na něj nezbyde ani očekávaný policejní diplomatický post ve strukturách EU. Pane Martinů máte smůlu.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *