Go to ...
Reklama

RSS Feed

Špatná zpráva pro demokracii


Na rozdíl od českých komunistů jsme schopnit se rychle přejmenovat a tak nebudeme přešívat ani náš kroj, říká šéf rozpuštěné DS pan Vandas. Fotokoláž aTeo.cz

Na rozdíl od českých komunistů jsme schopnit se rychle přejmenovat a tak nebudeme přešívat ani náš kroj, říká šéf rozpuštěné DS pan Vandas. Fotokoláž aTeo.cz

Praha, 17.2.2010 – Počínaje středečním dopolednem 17. února budou sdělovací prostředky omílat rozpuštění Dělnické strany rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně. Mě jako občanovi se ale takové spravní rozhodnutí vůbec nelíbí. Dvacet let nás vedou a rozhodují o nás nejpodivnější lidské existence převlečené za politiky, sdružili se do roztodivných politických uskupení, dali si do názvu a do svých programových vyhlášení vzletné a zářivé myšlenky a přesto dovedli naši zemi až na pokraj ekonomické propasti. Majetek vytvořený generacemi, poctivou prací rodin, úspory v bankovních domech, cennosti, umělecké skvosty, nemovitosti, zásoby, tradice výrobních postupů, to všechno tu bylo na počátku po listopadu 89, po pádu komunistického režimu. Komunisté nebyli dobrými hospodáři, nebyli ani dobrými správci cizího majetku ale jak se ukazuje, nebyli ani velkými zloději. Protože se jeden bál druhého a tak kradli jen tak, aby to nebylo vidět.

Pak to dostal do ruky největší ekonom a jeho družina a během několika měsíců ve dvou vlnách rozebrali státní majetek v tzv. privatizaci a občané se nestačli divit. Nebylo zde 15 milionů ekonomů, aby každý věděl co dělat. Ale našli se především vykutálenci jako Viktor Kožený a vynalezli rychle systém jak zbohatnout na nevědomosti druhých. A tak jsme najednou neměli flotilu námořních lodí, která do listopadu 89 brázdila bezpečně a spolehlivě světové oceány a dopravovala za přijatelné ceny naše výrobky kam bylo potřeba. Měli jsme desítky cukrovarů a byli jsme jedním z největších exportérů cukru na světě. Cukrové řepě se v našich končinách nebývale dařilo a její zpracování bylo tradičním a mnohaletým artiklem zemědělského průmyslu. V podobném vypočítávacím duchu by se dalo pokračovat dlouho, v českém bermudském trojúhelníku se postupně ztratilo téměř vše.

Všichni ti gauneři a desperáti české ekonomiky měli blízko k té či oné politické straně. Je to zcela zákonité, museli vědět co se v kuchyních připravuje a museli si připravit cestičky k plné míse. Vždy pamatovali na to, jak se za informace odměnit. Dodnes nebyla uspokojivě vysvětlena kauza s topnými oleji, kdy zmizelo z erární pokladny tolik peněz, že si to nikdo ani nedovede představit. Nikdy se hotové peníze nenašly, zmizeli lidé, jimž patřily podivné firmy na jedno použití. A tohle všechno nikomu dodnes nevadí a pokud se nějaký odvážný investigativec o tuto kauzu začně zajímat, narazí na bariéry mlčení a především na zapomnění. Je to už dlouho. Nedávno dokonce britští vyšetřovatelé oficiálně zkonstatovali, že do Česka směřovaly stovky milionů za akci s gripeny a ty peníze prostě nikde nejsou. No to je dokonalý tunel. Ale to lidem kteří mají paměť nemůže stačit.

Kdyby se našel statečný žalobce, který by do návrhu žaloby vtělil všechny ty zlodějny, které se děly v uplynulých dvou desetiletích a jako prevděpodobné pachatele označil politické strany které byly u moci a navrhl jejich zrušení, bylo by to záslužnější než divadlo u správního soudu se zákazem Dělnické strany.

Demokracie se má umět bránit, musí mít stanovená pravidla hry a přesně vědět, kdy je třeba vytáhnout obušek a natřít křiklouny po zádech. Demokracie musí měřit všem stejným metrem a není možné jednu skupinu obyvatel upřednostňovat před ostatními a ještě jim poskytovat různá a naprosto nezasloužená zvýhodnění. Taková praxe vede jen k nežádoucímu společenskému pnutí a nespokojenostem. A to se v tomto případě stalo. Za bývalého režimu si dali komunisté svoji privilegovanou úlohu do zákonů země a také na tuto pozitivní diskriminaci dojeli. Není divu že to byl právě tento zákon, který byl zrušen jako první již v roce 89. Jak se zdá, jsme v tomto směru zřejmě nepoučitelní.

Jestliže umíme pojmenovat co jsou znaky fašismu a nacismu, tak je třeba abychom pomocí represivní složky dokázali zasáhnout tehdy, když se nežádoucí jevy začnou projevovat. Ona taková dobře mířená rána obuškem do hajlující pravice dovede být velmi účinným léčebným preventivním prostředkem. Ale snaha po zásahu do shromažďovacího a spolčovacího zákona, do demokratických principů, do zákazů činnosti politické strany je sama o sobě útokem na demokratické principy státu. A to je velmi špatná zpráva pro demokracii.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *