Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak vnímat příběhy, které se nestaly? Jako umění?


Faksimile dobového plakátu z roku 1946, kde Fierlinger ujišťuje straníky, že fáma o slučování s komunisty je nesmysl.

Faksimile dobového plakátu z roku 1946, kde Fierlinger ujišťuje straníky, že fáma o slučování s komunisty je nesmysl.

Kdyby Česká televize vyrobila televizní film podle Kohoutovy knihy Katyně, tešil bych se na něj. Kdyby Pavel Kohout napsal příběh o tom, jak komunisté zlikvidovali sociálně demokratického předáka Buhumila Laušmana, tleskal bych všem tvůrcům, kteří by jej převedli na filmové plátno nebo obrazovku. Protože přibližovat dramatické události naší historie dnešním mladým lidem je nejen velmi záslužné a ještě více nutné. Místo toho nám ČT předložila v neděli 8. ledna 2010 vyfabulovaný příběh, který se nikdy nestal. Není třeba pochybovat o tom, že byl dobře zahraný všemi protagonisty, že byl řemeslně na dobré úrovni, že měl spád a hluchých míst bylo poskrovnu. Diváka mohl upoutat i zvládnutím dobových reálií. Ale jako přínos k poznávání naší složité historie byl k ničemu. Nemalou úlohu v příběhu hraje i Pohraniční stráž, ta však formálně vznikla až v červenci 1951, do té doby střežily hranici oddíly Národní bezpečnosti tvořené vojáky z povolání. Většina z nich se po reorganizaci  stala příslušníky velitelského sboru a do Pohraniční stráže přišli mladí muži konat základní vojenskou službu. Tyto mládence pak ve svých bujarých básních oslavoval Pavel Kohout. Ale bylo to až po zmíněném datumu.

Radost komunistů z sloučení se sociálními demokraty neznala mezí. Vygumovali z politické scény silného soupeře

Radost komunistů z sloučení se sociálními demokraty neznala mezí. Vygumovali z politické scény silného soupeře

Příběh Bohumila Laušmana by jako film byl potřebný jako sůl. Neutíkal za hranice za tak operetních situací jako profesor Felix Fischer, ale jeho nedobrovolný navrat z Rakouska, jeho následné věznění a smrt v kriminále v roce 1963(!) by ukázal více než výmluvně na zrůdnost těch, kteří zde vládli a neštítili se politického útlaku proti svým ideovým odpůrcům. Odpovědnost za smrt politického protivníka totiž nelze komunistům odpárat a ponesou ji i kdyby se dvacetkrát přejmenovali. Laušman byl na posledním řádném brněnském sjezdu v listopadu 1947 zvolen předsedou Československé sociální demokracie a za pár měsíců poté zrádní politici uvnitř ČSSD v čele s Fierlingerem prosadili sloučení s KSČ.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *