Go to ...
Reklama

RSS Feed

Dozvíme se v roce 2013 pravdu?


Jeden z méně známých záběrů JFK. Tady s viceprezidentem L. B. Johnsonem (vpravo)

Jeden z méně známých záběrů JFK. Tady s viceprezidentem L. B. Johnsonem (vpravo)

Uplynulo 46 let od smrti Johna Fitzgeralda Kennedyho. My, kterým je dnes šedesát a více, jsme v dobových týdenících vždy hltali jeho fotografie, protože nám připadalo neskutečné, že právě takový sympatický a elegantní člověk může být představitelem tehdy nenáviděné světové mocnosti. A to nezminuji jeho manželku Jacqeline, původem Francouzku, která se stala idolem všech paní a dívek a to i navzdory tomu, že její fotografie jen těžko přetěžko procházely obrazovou cenzurou tehdejšího tisku. Probíhala tzv. Kubánská krize, kdy strategická vojska obou velmocí stála proti sobě na dohled s odjištěnými zbraněmi  schopnými v několika minutách ukončit trvání civilizace na naší planetě. S odstupem času jsme se dozvěděli, k nelibosti rudých komentátorů, jimž muselo novinářské pero hodně skřípat, když museli neochotně přiznat, že Rusové měli na Kubě svoje strategické rakety a že je byli nuceni na nátlak Kennedyho zase pekně naložit a odvézt.

Pro nevěřící Tomáše. To, co drží Nikita Chruščov v ruce tluče s tím do řečnického pultu v OSN je skutečně bota.

Pro nevěřící Tomáše. To, co drží Nikita Chruščov v ruce a tluče s tím do řečnického pultu v OSN, je skutečně bota.

Pak jsme ve filmovém týdeníku viděli usměvavého rozšafného burana Chruščova, jehož zásluhy v politice jsou dodnes zbytečně přeceňovány, jak ve Vídni jednal s JFK a jak musel přistoupit na mírové dohody. Je vcelku logické, že i tato fáze pokaribské diplomacie byla u nás vydávána za vítězství Sovětského svazu a jeho spojenců. Použil-li jsem výraz buranský je to proto, že si nikdo z nás ani v nejdivočejším snu nedovedl představit, že by si JFK při projevu v OSN sundal botu a začal s ní bouchat do řečnického pultu. To by si američtí psychiatři zamnuli ruce a přepláceli by prezidentovu kancelář, aby byl posléze dopraven právě k nim.

Politika Kennedyho a možná vlastně obou Kennedyů byla v domácích podmínkách složitá a v mnohém rozporuplná, stejně jako jejich vztah úloze zahraničních a domácích tajných služeb. Ale to je, jak se dnes zdá, odvěké trauma všech amerických prezidentů. JFK musel zřejmě ambivalentní vztah ke službám dávat až příliš najevo a tím si vysloužil nelibost jejich šéfů. Než stačil uskutečnit rozsáhlé změny v jejich strukturách, služby jej předešly.

John Fitzgerald Kennedy (1917-1963)

John Fitzgerald Kennedy (1917-1963)

22. listopad 1963 vyřešil další působení JFK na americké i světové politické scéně. Byl odejít člověk, kterého milovaly miliony lidí na celém světě, ne pro jeho politické přesvědční a postavení. Ale kvůli tomu, že se stal symbolem doby, symbolem toho západního světa, na který jsme se dívali skrz díry v železné oponě, symbolem té demokracie, kterou naši rudí věrozvěsti předem odsoudili k věčnému zatracení. Chtěl bych se dožít toho, až budou po padesáti letech od 22.11.1963, tedy v roce 2013, odtajněny archivy amerického ministerstva spravedlnosti a služby FBI a kdy se snad dozvíme, jak to skutečně bylo s atentátem na JFK.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *