Go to ...
Reklama

RSS Feed

Fejeton o muškách opilkách


Podzim a zima jsou taková krásná údobí. Hrozno dozrálo. Burčák bublá ve sklenici. Čeká se na nového vavřinečka i muškát. Ochutnává se ve sklípcích, kam se chodí kolem nádherně malovaných žuder.

Ani Praha nezůstává pozadu. Na náměstí krále Jiřího i kolem Ludmily se scházejí Vinohradští i Žižkováci, aby se klaněli bohu Dionýzovi i králi, po matce Čechovi. Zlatavý teplý mok je nepatřičně zaklet do pet-lahví. Sem tam se objeví i bratislavské lángoše z Centrálného trhoviska. Karcinogenní buřty vábí svou vůní. Zmizely z Václaváku ač patřily ke koloritu místa. Lze pochybovat, že arabští pasáci a ženy povětrné jsou jejich žádoucí náhradou. Nelze zde nevzpomenout na článek v jednom z anglických periodik, který krutě ohodnotil toto kdysi slavné mésto, kde snad kráčely dějiny.

I nově upravená Gröbeho vinice s altánem zve k posezení, i když výhled na nádraží není srovnatelný s pohledem na Hradčany z Riegrových časů. Dokonce i u Neptunovy kašny má být vinárna… Prostě. Pivo uměli Češi vařit od nepaměti. Vinohrady (s malým„vé“) ovládali Jihomoravané. Král Karel s panem Buškem tu možná někde ku púnebí víno tiskli a burgundská réva zde rychle zdomácněla. Dokonce se tvrdí, že vinicplné Wachau mezi Kremsem a Melkem dostalo hrozno od nás. Dokonce se uvádí i jméno zakladatele Jamek, což nezní právě po rakousku.

Konečně můžeme se vrátit k opileckému titulku. Jistě jste si všimli, že v okamžiku otevření láhve, přiletí odkudsi ze všehomíra malé mušky a posadí se na okraji poháru. Před tím je nevidíte. Prokazatelně se opájejí a je jim zřejmě dobře. Jsou výborně vidět na vlkých stěnách, díváte-li se sklínkou na plameny v krbu. Srkám vínečko opatrně, abych je nerušil, neb jsou mými společnicemi jako měsíc pana básníka Li-Po ve stínu loubí pana Mathesia. Chutná jim spíše bílé, sladší a myslím, že nepohrdnou ani šampaňským. Jsou tiché na rozdíl od některých žen, které mají pocit, že v tomto okamžiku vám musí sdělit, že jejích tchýně měla na hlavě příšerný klobouk.

A tak se pomalu blíží noc silvestrovská, kdy i svatý Mikuláš i Ježíšek dědečkům a tatínkům přinese něco moku ušlechtilého, aby si lépe mohli hráti s vláčky pod vánoční jedlí. A tak před půlnocí na přelomu roků se posadíme se starší částí rodiny, aniž bychom toužili po tom jít rozbíjet láhve na Staromák nad tučný bůček obalený v česnekové krustě, teplou šunku i falešné šneky, vykouzlené z kuřecích žaludků. Bublinkami ve sklenici se budu dívat na doutnající uhliky krbu a budu čekat na své přítelkyně, mušky opilky. Možná, že jsou to ony, které přenesly život z dálných galaxií. Kdo ví? Jsou totiž otázky, na které lidstvo nikdy nedostane odpověď…

Nad tím vším rozjímal vinohradský stařeček Karel H. (83)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *