Go to ...
RSS Feed

Fejeton o muškách opilkách


Podzim a zima jsou taková krásná údobí. Hrozno dozrálo. Burčák bublá ve sklenici. Čeká se na nového vavřinečka i muškát. Ochutnává se ve sklípcích, kam se chodí kolem nádherně malovaných žuder.

Ani Praha nezůstává pozadu. Na náměstí krále Jiřího i kolem Ludmily se scházejí Vinohradští i Žižkováci, aby se klaněli bohu Dionýzovi i králi, po matce Čechovi. Zlatavý teplý mok je nepatřičně zaklet do pet-lahví. Sem tam se objeví i bratislavské lángoše z Centrálného trhoviska. Karcinogenní buřty vábí svou vůní. Zmizely z Václaváku ač patřily ke koloritu místa. Lze pochybovat, že arabští pasáci a ženy povětrné jsou jejich žádoucí náhradou. Nelze zde nevzpomenout na článek v jednom z anglických periodik, který krutě ohodnotil toto kdysi slavné mésto, kde snad kráčely dějiny.

I nově upravená Gröbeho vinice s altánem zve k posezení, i když výhled na nádraží není srovnatelný s pohledem na Hradčany z Riegrových časů. Dokonce i u Neptunovy kašny má být vinárna… Prostě. Pivo uměli Češi vařit od nepaměti. Vinohrady (s malým„vé“) ovládali Jihomoravané. Král Karel s panem Buškem tu možná někde ku púnebí víno tiskli a burgundská réva zde rychle zdomácněla. Dokonce se tvrdí, že vinicplné Wachau mezi Kremsem a Melkem dostalo hrozno od nás. Dokonce se uvádí i jméno zakladatele Jamek, což nezní právě po rakousku.

Konečně můžeme se vrátit k opileckému titulku. Jistě jste si všimli, že v okamžiku otevření láhve, přiletí odkudsi ze všehomíra malé mušky a posadí se na okraji poháru. Před tím je nevidíte. Prokazatelně se opájejí a je jim zřejmě dobře. Jsou výborně vidět na vlkých stěnách, díváte-li se sklínkou na plameny v krbu. Srkám vínečko opatrně, abych je nerušil, neb jsou mými společnicemi jako měsíc pana básníka Li-Po ve stínu loubí pana Mathesia. Chutná jim spíše bílé, sladší a myslím, že nepohrdnou ani šampaňským. Jsou tiché na rozdíl od některých žen, které mají pocit, že v tomto okamžiku vám musí sdělit, že jejích tchýně měla na hlavě příšerný klobouk.

A tak se pomalu blíží noc silvestrovská, kdy i svatý Mikuláš i Ježíšek dědečkům a tatínkům přinese něco moku ušlechtilého, aby si lépe mohli hráti s vláčky pod vánoční jedlí. A tak před půlnocí na přelomu roků se posadíme se starší částí rodiny, aniž bychom toužili po tom jít rozbíjet láhve na Staromák nad tučný bůček obalený v česnekové krustě, teplou šunku i falešné šneky, vykouzlené z kuřecích žaludků. Bublinkami ve sklenici se budu dívat na doutnající uhliky krbu a budu čekat na své přítelkyně, mušky opilky. Možná, že jsou to ony, které přenesly život z dálných galaxií. Kdo ví? Jsou totiž otázky, na které lidstvo nikdy nedostane odpověď…

Nad tím vším rozjímal vinohradský stařeček Karel H. (83)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *