Go to ...
Reklama

RSS Feed

Veselé blbosti krutého režimu


spartakiada-1955

 

Bylo, nebylo. Pravdou je, že k první celostátní spartakiádě, což byl do červena obarvený sokolský slet, byl vydán pro přespolní plán Prahy. Vypadal zcela normálně, jenom uprostřed bylo několik rámečků, v nichž nebylo nic. Při podrobnějším průzkumu Pražák přišel na to, že by tam měla být pražská nádraží. Ostatně k nim vedly čáry železničních kolejí. Vysvětlení nebylo. Mělo v tom prsty UFO? Zlí imperialisté spolčení s církvemi? Tiskařský zlošotek?

Měli jsme v partě zaníceného vysokého stranického funcionáře, jehož nadšení a víra kremelských hradeb se dotýkaly. Často jsme uvažovali o funkci,  kterou by ho pověřila katolická církev, kdyby se zmocnila absolutní moci. Biskupem, farářem, vikářem či chytrým jezuitou rozhodně ne. Došli jsme k názoru, že jedinou by mohlo být držení jedné z tyčí nebes při procesí o Božím tělě v Mladé Boleslavi.

I požádali jsme ho o radu. Samozřejmě, že měl odpověď.

znamka-ics1

Vy, Pražáci, pravil, samozřejmě víte, že v uvedených čtvercích se nalézají nádraží. Neví to však špion, kterého jsem pošlou imperialisté z Vašinktónu. A tak se musí zeptat, čímž se prozradí a naše bezpečnost ho v tu ránu má. Námitky, že hlavní nádraží už stálo za Rakouska a jmenovalo se po Františku Josefovi i Masarykovo, jako první v Praze ho popsal Jan Neruda ve svém slavném fejetonu, neobstály.

Stranický zasvěcenec nás ještě poučil, že poměrné vzdálenosti jsou rovněž úmyslně zkreslené. Na příklad Václavské náměstí měří ve skutečnosti 800 metrů. Na spartkiádním plánku však lze změřit pouze šestisetmetrovou vzdálenost. Význam tohoto triku se projeví při tankové bitvě mezi našimu téčky a americkými šermeny. První by byla u muzea a Američani Na Můstku. Naši by znali správné míry, zatímco GI Joes by nedoplivli ani ke svatému Václavovi. Bitva by byla tak rozhodnuta bez ztráty květinky na naší straně. Představa amerických tankistů, shánějících po trafikách v Rytířské ulici spatakiádní plánky, nás naplňovala jistotou, že budeme navždy v radostném objetí Varšavského paktu.

Podobný trik byl uplatněn i v autoatlasech, které jsme si všichni vozili ve škodovkách. Vzdálenost mezi Horní a Dolní Lhotou udávalo červené čísélko kilometrů patnácte, zatímco skutečnost byla 22 kilometrů. Zákonitě jeepům došel benzin…

A tak jste, pamětníci, chodíce po Václaváku, netušili po jaké geniální pasti kráčíte, nastupovali na 6. nástupišti neexistujícího nádraží a na silnici do Budějovic jste měli dojem, že žigulák jede jako ďábel, neb silnice nás ošidila o dvacet kilometrů.

Jako vojenští mazáci, kteří vzpomínají z prezenční služby pouze na příhody veselé a buzeraci vytěsňují, tak i občané režimu nevlídného se mohou potěšit pošetilostmi mocných, i když Jáchymovy, Bitýzy, Lopoldovy a Mírovy nelze zapomenout.

Neradujme se. Ani dnešek není prost mocných. Mlékem a strdím neoplývají. Jejich strom pošetilostí se však košatí nebývale…

Karel (83)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *