Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jsou komunisté schopni omluvy?


Kdybych měl paměť jako slon nebo Miloš Zeman, tak bych si možná na znění omluvy občanům Československa od představitelů KSČ(M) vzpomněl. Kdyby mě dnes bylo kolem třiceti let, tak bych si vzpomněl tak akorát na to, jak jsem šel v osmdesátém šestém do první třídy a že jsem seděl v první lavici s Petruškou od sousedů, která nosila rovnátka. Jenže já šel do první třídy v roce 1954 a ze zdi na vykulené prvňáky zíral ušatec s vysokým čelem Tonda Zápotocký. Jeho souvěrci nás pak doprovázeli až do pádu režimu, shlíželi z obrazových rámů ve všech kancelářích úřadů a institucí kam člověk chca nechca zavítal, ze stěn všech škol a tříd, kabinetů a sboroven.

radnice_liberec_pamatnik_1968

Kdo si dnes na Zápotockého vzpomene… Jenže on a tisíce dalších komunistických funkcionářů tvořili režim, spolu s ním i ti, kteří byli před ním a také ti, kteří přišli po něm. Obelhali obyčejné lidi, využili poválečné euforie ze svobody, nastolili vládu strachu, intrik a podrazů. Likvidovali své ideové protivníky a to i ty, kteří pocházeli z jejich řad. Mstili se na dětech a příbuzenstvu. Republiku obehnali ostatntým drátem a tak uvrhli své občany do vězení jen zato, že byli a zůstali občany této republiky. Zavedli cenzuru a pracovní tábory s režimem srovnatelným s nacistickými tábory. Pro privilegované zřidili druhou soustavu obchodů a také druhou měnu. Všechny vrstvy společnosti infiltrovali svými udavači až docílili toho, že lidé přestali mít zájem o věci veřejné, což jim nesmírně vyhovovalo. Vnesli do našeho kulturního prostředí obrovskou dávku rusismů jako normu, líčili západní svět jako zahnívající a rozpadající se říši, plnou rozporů a nenávisti, jako svět bídy a utrpení pracujících. Všechny události probíhající ve světě nám líčili pouze svým pohledem, bez možnosti toho, aby si lidé učinili vlastní závěry a mohli o nich diskutovat. Lhali nám ve všem a lež povýšili na normu. Pravdu tak bylo možné šířit jen šeptem.

Když společenské poměry dostoupily do stavu přetopeného kotle a bezpečnostní složky potlačily drsně neurvalým způsobem studentskou apolitickou demonstraci v říjnu 1967 a zmlátily i děti prominentů. Neúnosnost situace pocítili sami komunisté a došlo jim, že je nutné vyměnit zkostnatělé stalinistické vedení. A tak nastalo těch pár měsíců svobody Pražského jara 1968, byla zrušena nenáviděná cenzura a lidé se dozvěděli neznámé informace o naší minulosti. O zákulisí politických procesů, o fungování Státní bezpečnosti v padesátých letech a o jiných darebáctvích v režii strany a státu.

Pak se našlo devadesát devět aktivních zrádců a ti napsali dopis do Moskvy. Ještě před nimi ale ten hlavní zvací zrádcovský akt vyrobila parta soudruhů kolem Bilaka (Kolder, Indra, Švestka, Kapek) a ti jej předali během jednání přímo despotovi Brežněvovi, pragováci zašli jen do Dejvic na sovětskou ambasádu a tam dopis předali Červoněnkovi. Okupační vojska pěti států zadupala těch pár chvil svobody do bláta, zrádci měli zase navrch a jejich strach z odplaty chránila vojska ukrytá v lesích, rakety středního doletu mířily na zahnívající Západ, atomové zbraně přestaly být neznámým pojmem. Prověření čeští vojáci je směli vidět při cvičeních. Komunisté u kormidel změnili taktiku ovlivňování obyvatelstva. Metoda cukru a biče, kontrola korunou, autocenzura ve všech sdělovacích prostředcích, schvalovací komise pro všechny druhy umění. Se skřípěním zubů vzalo ÚV KSČ na vědomí závěrečné usnesení z Helsinek v roce 1975, podepsali jej ale k plnění se nijak neměli. Dál nám lhali o tom, jak se co dělá jinde, jakou kde mají životní úroveň po těch letech, které uplynuly od války a tak jsme věděli pomalu o každé zaměstnanecké stávce na západ od našich hranic, ale nic jsme se nedozvídali o tom, jaká práva si vydobyli odboráři na nadnárodních firmách. Měli jsme zpravodaje televize u každého velikonočního pochodu pořádaného na protest proti umísťování jaderných zbraní NATO, ale nesměli jsme nic vědět o desítkách strategických raket na našem území. Zase jen klamání a lži, dávkované informace přesně podle sovětského vzoru. Vzpomínáme na lékárnickou metodu přiznávání pravdy při sestřelení civilního jihokorejského letadla v leteckém koridoru nad východní částí SSSR, tatáž taktika později použitá i v období glasnosti při havárii v Černobylu. Celé období vlády komunistů bylo jen obdobím zakrývání pravdy a účelovou lží, mlžili o všem, o první republice, o jejím politickém systému, o nekomunistickém odboji za druhé světové války, o těžbě uranu v ČSR a jeho vývozu do SSSR, o nasazení politických vězňů v uranových dolech, o skutečném stavu ekonomiky, o stavu společnosti, jejích problémech a možných řešeních. Lži, fabulace a demagogie. To byly nástroje komunistů za dobu jejich mnohaleté éry. A to nepřipomínám akty politické zvůle na odpůrcích jejich režimu, o měnové reformě, o zlatém pokladu republiky, o tom, jak jsme se mít mohli a nikdy neměli.

A tihle lidé, nástupci komunistů všech těch předcházejících období, se nám chtějí teď omlouvat? Vždyť to ani není možné, mrtví jim odpustit již nemohou, okradení už nemají sílu bojovat za rozkradené a zdevastované majetky. A co my, kterým jste ukradli nemalý kus svobodného života? Sami jste si jezdili po světě za státní peníze a přitom jste vydali pokyn k ostré střelbě po těch, kteří utíkali „přes čáru“ s batohem na zádech. Jak vám máme odpustit za to, že jsme si platili provoz rušiček, abychom nemohli poslouchat pravdivé vysílání z druhé strany? Jak vám mohou odpustit ti, které jste pro špatná, vámi nastavená třídní kritéria, nepustili na střední a na vysoké školy? Nastavili jste pravidla korupce, úplatkářství a nečestného jednání tak, že přetrvává dodnes. Navíc je podporován nejvíce těmi, které jste si vychovali vy a kteří převzali ekonomiku našeho státu. Vám nelze odpustit.

Jediné smysluplné řešení je zákaz komunistické strany a všech jejích forem. Výraz „komunistická“ a „komunista“ se mohou napříště vyskytovat jen v učebnicích historie, nelze již nikdy povolit vznik hnutí či strany s tímto či odvozeným názvem. Na vašich webových stranách jste mohli mít už řadu let mít jako úvodní preambuli pro každého návštěvníka na očích onu omluvu o které tak rádi hovoříte. Není tam a zřejmě nebude, zato dnes chcete licitovat se socialisty o jakémsi partnerství. To je od vás drzost! Omluvte se, rozpusťte se, založte si třeba nějakou stranu českomoravské levice a hledejte si voliče pro soutěž politických stran. A hlavně už nikdy nelžete, snad jste i vy pochopili, že se to nemůže vyplatit a že lež není prostředek politické serióznosti.

Břetislav Albert a Jaroslav Skupien, společný autorský text

Na vloženém snímku je památník obětem srpnové okupace 1968 v Liberci vyjádřený všeříkající podobou tankového pásu (foto internet)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *