Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak by mohla vypadat občanská reforma vězeňství?


Zločinci mnohdy spáchají činy jejichž následky jsou nenapravitelné. Způsobené těžké újmy na zdraví, doživotní psychické problémy obětí, nenahraditelné materiální škody na vzácném osobním majetku a nebo smrt poškozených nelze žádným vyneseným rozsudkem soudu a uloženým trestem odčinit. A přitom by pro to, aby spravedlnost a veřejné mínění byly více uklidněny, stačilo tak málo. Parlament ČR, Senát a prezident by museli odsouhlasit jen tzv. sčítání trestů pro pachatele a ten by například místo odsouzení za „prostou“ vraždu dostal trest za každý čin, který k vraždě vedl. Za nedovolené ozbojování dva roky, za loupežné přepadení osm let, za čin spáchaný v organizované skupině šest let, za vraždu 15 let, za ublížení na zdraví policisty při zatýkaní dalších šest let… Při vidině sčítání trestů by zcela jistě mnoho potenciálních pachatelů upustilo od příprav na lumpárny. Počítat rozhodně umí i když na to mnozí nevypadají. Ono je rozdíl „jít si sednout“ za nějakou loupež jako prvotrestaný na šest let „do dozoru“ a nebo na dvacet dva let „do ostrahy“. Stejně tak nelogické a nesprávné se veřejnosti i spravedlnosti jeví používání trestních sazeb v nějakém rozpětí. Je-li někdo pravomocně odsouzen za vraždu není přece možné uložit trest v rozpětí od 8 do 15 let a navíc ještě váhat či licitovat o tom, v jakém typu vězení bude trest vykonán. Jestli v tom mírnějším s dozorem, s víkendovými vycházkami do okolí, s tenisovým kurtem a nebo satelitem na ubikaci. Za vraždu jedině odsouzení na 15 let a nebo výšší trest za předpokladu, že čin byl spáchán zvláště zavrženíhodným způsobem, na dítěti či těhotné ženě, více než jedním pachatelem atd. Někdo může namítnout, že není vražda jako vražda, že nějakou shodou okolností a náhod může dojít ke smrti a nemusí jít o vraždu. Ano, je to tak, ale taková smrt se pak posoudí podle důkazního materiálu jako zabití (opilý řidič usmrtí chodce na přechodu) nebo ublížení na zdraví s následkem smrti. Vražda je neodčinitelná a je jedno šlo-li o vraždu mezi občany nebo vraždu justiční. To je také důvod proč jsem přestal být zastáncem trestu smrti. Nedokonalý justiční systém, jímž ten český bezesporu je, může snadno vyrobit omyl.

Úpravy v trestních sazbách resp. ve sčítání pevně stanovených sazeb za jednotlivé trestné činy bych viděl jako reformu justice a vězeňství. Ostudou české justice a vězeňských předpisů je pak nástup trestů. Imobilní a poloslepá 86letá stařena je snadno za doprovodu televizních kamer dodána do věznice, zatímco fešný multimilionář se šklebí svým soudcům ze stránek českého i švýcarského bulvárního tisku jen proto, že mu soudce sedl na lep s jeho fintou neschopenky od pokoutního dobře placeného felčara. Nesnižuji v žádném případě vinu oné rudé prokurátorky na tom, v čem se kdysi angažovala, byť se domnívám, že trest měl přijít o témež dvacet let dříve a pes by po ní neštěkl. Dnes si zase mohla užívat penze a psát třeba paměti, takhle má česká justice a celý represivní aparát jen ostudu.

Každému, kdo nenastoupí v určeném termínu výkon trestu, by mělo být automaticky ze zákona znemožněno využít dobrodiní podmínečného propuštění a zahlazení trestu po polovině lhůty. Stejně tak by si nesměli tito vězni podávat žádosti o individuální prezidentskou milost a nevztahovala by se na ně prezidentská amnestie. Rovněž by ve výkonu trestu „byli až druzí“ při přidělování pracovních míst, to by mnohé z nich bolelo ze všeho nejvíce.

To je jen pár návrhů vzešlých z debat laické veřejnosti. Je na odbornících, ale především na zákonodárcích, jak se k problému postaví. Demokratický režim musí umět své občany chránit a činit vše pro to, aby řádní občané nemuseli brát právo do svých rukou. Aby právo sloužilo dobrým a poctivým lidem a aby se jej ti s černými myšlenkami museli obávat.


Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *