Go to ...
Reklama

RSS Feed

Fatální problém Evropské unie


Současný český prezident Václav Klaus je možná vizionář. Konec konců jím byl i předcházející český prezident Václav Havel jehož společensko politické vize byly ještě snovější. Rozdíl mezi oběma personami je v tom, že Havel přišel do prezidentské role jako nepraktický dramaturg probíhajících událostí a Klaus jako již ostřílený politik a zakladatel vlastního politického směru. Vize, které pak spřádali a dosud spřádají, se logicky musejí lišit.

Každý, kdo si vzpomene, kdo má navíc dar myšlenky a umí spřádat smysluplné věty; každý, kdo umí umístit své myšlenky na internet aniž by se zesměšnil a znemožnil gramatikou, se dnes trefuje do nejsnadnějšího cíle – do Václava Klause za jeho protilisabonske postoje. Euforistické nadšení pro internacionální společenství by však mělo mít své meze. Je-li ideou vytvoření evropského unijního státu s volným pohybem osob, zboží i financí což je nepochybně pozitivní stav odpovídající představám prostých Evropanů, pak  je třeba, aby odpovědní Evropané jimiž nepochybně jsou europoslanci, státníci a politici zúčastněných států přemýšleli i o věcech méně populárních leč možná ještě důležitejších.

Dnešní svět není a už nikdy nebude všeobjímající se prosluněnou rajskou zahradou. Žijeme ve světě náboženského extrémismu a fundamentálního násilí vyznávaného a provozovaného zfanatizovanými skupinami a jedninci. Navíc žijeme v době, kdy se za peníze dá koupit takřka cokoliv a je jen otázkou času, kdy se ty nejstrašlivější zbraně dostanou do rukou zmíněným fanatikům. Mohou to být jaderné zbraně stejně tak jako zákeřné bakteriologické zbraně proti nimž není obrany.

Evropa není schopna své teritorium bránit přesto, že k obraně má poměrně výhodné geografické podmínky. V obrovském kontinentu Eurasie na němž žije většina světové populace, tvoří Evropa jakýsi poloostrov chráněný ze tří stran oceány, moři a průplavy. Jednou čtvrtinou je pak pozemní hranice, ale z této strany hrozí historicky nejmenší nebezpečí. Věřím, že Václav Klaus posuzuje, i když to nevyslovuje veřejně, svůj pohled na budoucnost Evropy i z těchto hledisek a proto se domnívám, že jeho obavy jsou opodstatněné. Současná EU a také obranné společenství NATO nemá ujasněnou obrannou koncepci. Kdyby tomu tak bylo, existovaly by již dnes nepropustné hranice společenství a to do té míry, že by na území Evropy nepronikl nikdo nepovolaný. Když si začneme klást nepříjemné otázky proč tomu tak není ani po padesátileté existenci EU, dojdeme z historickým exkursům jenž nejsou pro některé státy EU příjemné. Samozřejmě že jde o existenci tzv. postkoloniálních zemí, o jejich historický vztah k bývalým koloniálním mocnostem a také o existenci zvláštních občansko-právních vztazích na bilaterární úrovni. Bývalé Britské impérium dnes cudně nazývané Společenství národů sdružuje dodnes více než padesát mimoevropských států; africké a oceánské státy, které patřily jako kolonie Francii, jsou dnes líhní většiny imigrantů, kteří mířících k francouzským břehům a které tato bývalá mocnost nemůže jen tak odehnat od svého prahu. Zatímco například Fin, který by se chtěl usadit v Paříži bude složitě lustrován, Marokánec se usadí v nějaké ubytovně na pařížském předměstí a za pár týdnů si vyřídí přistěhování a sociální pojištění. Třeba i tyto nahlas nevyřčené problémy jsou důvodem Klausova postoje. Proto i on vidí dvou i vícerychlostní Evropu.

Evropa chce být a musí zůstat územím, kde se budou prvoplánově prosazovat demokratické principy. To ale neznamená, že problematika obrany euroúzemí bude předmětem širokých bezbřehých diskuzí. Evropská unie bude co nevidět stát před řadou zásadních rozhodnutí, dokud však nevyjasní otázky své vnitřní bezpečnosti, otázky přistěhovalectví a především otázky obrany, tak do té doby nebudeme žít v klidu.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *