Go to ...
Reklama

RSS Feed

Nevíte co s nimi? Tak je zakažte!


Na politické scéně České republiky přituhuje a to i přes skutečnost, že denní teploty dosahují na toto květnové období nebývale vysokých hodnot. Veřejnoprávní média začala plnit svoje politické poslání a část vysílacího času ze zákona zaplňuje předvolebními agitkami roztodivné úrovně všech stran zaregistrovaných pro volby do Evropského parlamentu. To byl také důvod proč se objevil i volebni spot Národní strany, který svým obsahem rozvířil hladinu názorů. Spot jsem videl a tak s klidným svědomím mohu říci, že není o nic lepší ani horší než desítky a stovky projevů lidové tvořivosti na téma cikánské menšiny a jejího způsobu života v naší rozvíjející se společnosti volné tržní soutěže. Vybavil se mě dokonce jeden spot který na YouTube má návštěvnost kolem čtvrt milionu a který se, tuším, jmenuje Hrdina. Zachycuje formou skryté kamery chlapce a dívku, které na cestě parkem přepadnou dva chlapi jdoucí zřejmě ze solária kde se krapet přesmahli. Opálení chasníci si řekli o peněženky. Být na místě toho mládence já, asi bych jim peněženku či její skromný obsah vydal. Ne tak tenhle sympaťák. Dobře mířeným direktem poslal k zemi jednoho a vzápětí proháněl po parku i druhého loupežníka. Kéž bych měl mrštnost a sílu toho zdatného obránce krásných dívek! Jak se překulí šedesátka, tak je člověk při probuzení rád, když si může jako první, dát ruce vbok a tím se ujistit, že ještě není v truhle.

Nebojsům a hrdinům z parku budu fandit. Nás v mládí nenaučili bránit sebe sama a přesvědčovali nás, že tohle za nás zvládne stát. Něco na tom bylo. Když jsem v necelých sedmnácti kráčel pěšky z jednoho mejdanu u kamaráda ve Střešovicích popůlnoční Prahou do Strašnic neměl jsem vůbec pocit strachu či obav. Ulice vymetené, sem tam nějaká klátivá postavička, ale jinak klid a pokoj. Možná jsem měl kliku, možná jsem díky mládí žádné existující nebezpečí nevnímal. Loni jsem zaznamenal zprávu o tom, že kdesi na Karlovarsku přepadávají jedny školní děti druhé a obírají je o peníze a jídlo. Když tyto zprávu přerostly z náhodné události do místního zvyku ozvala se jakási úderka Dělnické či Národní strany a vyslala k základní škole hlídky. A v tu ránu bylo zaděláno na problém. Podle mého názoru jediným vítězem této kauzy byla ta partaj, která se zviditelnila jako ochránkyně řádných občanů tam, kde město či stát nekonaly, kde humanitou přetékající Hrnečku vař! stojí na straně útočníka. A to je špatně.

Politická scéna mladé československé poválečné republiky po rozpadu Rakouska-Uherska dala prostor těm nejširším názorovým proudům a uskupením. Nechyběli ani čeští fašisté legionářského generála Radoly Gajdy, zarputilého odpůrce bolševiků; národní socialisté Jiřího Stříbrného, jehož radikální názory budily ze sna všechny demokraty, ale přesto se i tento člověk mohl stát vysokým státní úředníkem. Během protektorátu ale s Němci nespolupracoval a zcela odešel z veřejného života. Po válce byl zatčen a zemřel v padesátých letech ve valdických Kartouzích ve věku 75 let. Je pravdou, že první republika neměla dramatickou zkušenost válečnou s ultrapravicovými stranami a tak je ponechala jejich voličům v původní podobě. Republika se sama chránila zákonem na ochranu republiky, což byla vysoce účinná právní norma. Poúnorová komunistická diktatura nastavila takové právní prostředí, že vznik jakékoliv opoziční politické strany byl znemožněn. Nekomunisté se sice mohli angažovat ve stranách sdružených v Národní frontě, ale to byla organizace zcela pod kontrolou KSČ. Za krátkého období Pražského jara došlo k pokusům o obnovení sociální demokracie a ke vzniku KAN a K231, což byla antikomunistická platforma. Když si pročtete tzv. Bílou knihu byl vznik zmíněných politických sdružení kvalifikován jako jeden z důvodů ke vstupu okupačních vojsk. 

Dnes je módní řešit otázku existence Národní a Dělnické strany. Říkám rovnou, že jakýkoliv zákaz politické strany je nesmysl. Pokud existuje zákon zvýhodňující jednu skupinu obyvatel před druhou skupinou, je zaděláno na problém. Pokud je navíc ten zákon nastaven tak, že vyhovuje jednomu menšinovému etniku a nikdo jiný se do něj nevejde, politickou chybu učinil zákonodárce a jedině ten ji může napravit. Před zákonem musejí mít všichni občané bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženství, politického přesvědčení atd. naprostou rovnost. Pokud tomu tak není, je to důvod ke vzniku odlišného skupinového názoru, ke vzniku radikálních stran, které stavějí svoji image na tom, že nesprávné poměry zruší a napraví. Učebnicový příklad toho, jak zákonodárce vytvořil podmínky pro vznik stran pro jednoduchá řešení problémů. Aktuálně se bude řešit zákaz jedné či ruhé strany. Zase špatně, během několika dnů či týdnů vzniknou místo dvou zakázaných čtyři nové. Jednu z cest, jak odstranit tento bolavý společenskopolitický problém jsem naznačil v předchozích řádcích. 

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *