Go to ...
Reklama

RSS Feed

Dlouhá nudná úvaha nad politickými událostmi


Zaujaly mě dvě nedávné události, každá jiné brizance a odlišného politického významu. Možná, že jste také od známých či přátel dostali kopii prohlášení jehož autorem má být předseda australské vlády Kevin Rudd. V tomto emotivním textu sděluje všem muslimům – přistěhovalcům na australský kontinent, že pokud se jim něco na zvycích Australanů nelíbí, není to problém starousedlíků, ale jen a pouze muslimů a pokud nebudou ochotni zvyky akceptovat, tak mohou jít kam je jim libo, jen nezůstávat na australské půdě.

Dostal jsem tento text asi v deseti přátelských emailech v rozpětí zhruba čtrnácti dnů. Když přišel první, měl jsem nutkání tento text okamžitě zařadit do iReportéra a učinit k němu nějaké redakční prohlášení. Nedalo mě to a začal jsem po původu Ruddova prohlášení pátrat. Společným úsilím s naší massachusettskou dopisovatelkou Danou jsme zjistili, že text pochází z roku 2005, tedy z doby, kdy byl předsedou vlády Australského svazu konzervativní politik John Howard a kdy se různí činitelé australské vlády vyjadřovali k pokračujícím teroristickým aktivitám ve světě a kdy také reagovali na různá vyhlášení muslimů pobývajících v Austrálii. 

Nejrazantnější projev vůči muslimům učinil tehdejší ministr financí Australského svazu Peter Costello a premiér Howard se k němu pouze formálně přihlásil. Současný předseda vlády je liberál Kevin Rudd a s textem nemá nic společného, navíc je třeba konstatovat, že text samotný vyvolal v zemi původu širokou, v tomto případě kontinentální diskusi a reakce obyvatel na něj jsou velmi rozdílné. Není divu, Austrálie je světadíl hrstky původních obyvatel a zbytek jsou přistěhovalci. Místa je dost pro všechny, barva kůže není rozhodující, stejně jako náboženské či politické přesvědčení. Zásadou číslo jedna je občanská svoboda a svoboda jednotlivce. Ta však končí tam, kde začínají práva druhého a kdo není ochoten tato základní společenská pravidla akceptovat, tomu stát ukáže dveře kterými je možno ihned odejít. 

U nás nemáme rozlohu australského teritoria a tak jsme poněkud stěstnáni v té naší českomoravské kotlině, vidíme si navzájem do talířů a občas otrháme jabka ze sousedova stromu když větve zamíří nad náši zahradu. Pak tu máme pár spolubydlících, kteří se moc nemyjí, co seberou vše nepřivařené a odkráčejí s tím do sběren kovů, ti zvlášť otrlí rozeberou i zabezpečovací zařízení vlaků jimiž jezdíme a všichni čekáme, až se stane nějaké neštěstí. Českou tradicí polovičatých rozhodnutí byli zmínění spolubydlící zákonem prohlášení za chráněné etnikum a na problémy bylo v tu ránu zaděláno. Rovnost před zákonem smazána, běda tomu, kdo nazývá věci pravým jménem. Hned mu přilepíme nálepku rasisty, xenofoba nebo dokonce fašisty. A nad tím vším bdí oko exkapelníka Pražského výběru Michaela Kocába, ministra pro národnostní menšiny v demisi. To je komedie!

A do tohoto českého guláše postojů a událostí si pár svobodomyslných studentů pozve bývalého šéfa Ku-Klux-Klanu Davida Duka. To je ta druhá událost, která jistě zaujala nejen mne. Protože ten guláš je vařen z prapodivných ingrediencí. Duke je americký občan a ve Statech není jeho činnost ani jeho názory trestné. Dodatky americké ústavy zaručují všem naprostou svobodu. Proto ani zpochybňování holocaustu není v USA trestné a mohou tam vycházet publikace zpochybňující některé události druhé světové války. Jako třeba masové vyvražďování židů v plynových komorách a následné spalování. Tyto věci se odehrávaly jen pár stovek kilometrů od pražských kaváren a Čechy to nechávalo v klidu, týkalo se to to jen Židů… Kam mizí stovky a tisíce spoluobčanů s našitou Davidovou hvězdou skoro nikoho nezajímalo. Aha, jsou v Terezíně a to přeci dávali v kině, tam se mají docela fajn. Je pravda, že informovanost v tomto směru byla mizivá a že pravdu se většina lidí dozvěděla až po válce, když se na ulicích objevili ti, kteří nacistické koncentráky přežili. Bylo snadné nebo těžké uvěřit? Nevím, nejsem si jistý jak bych se zachoval já. Naše rodina se o vyhlazovacích táborech dozvěděla někdy v dubnu 45. Otec se vrátil z nucených prací z reichu a vyprávěl o tom, co se během pobytu v Německu dozvěděl. Tomu by asi David Duke nevěřil a chtěl by sakramentsky hodnověrné důkazy. Možná by mu je poskytli američtí vojáci, kteří osvobodili koncentráky v Bergen-Belsenu nebo v Mauthausenu. Slyšel jsem o americkém velícím důstojníkovi, který do tábora v Belsenu svezl z blízkého okolí stovky a tisíce Němců, aby ty hrůzy koncentráku viděli na vlastní oči, aby spatřili, čeho jejich soukmenovci byli schopni. Proto musí být dnes i zítra v Německu trestné to, když někdo zpochybňuje zvěrstva napáchaná nacionálními socialisty. Protože se TO stalo! Smutné je, že se i u nás najdou lidé, kteří o válečném zlu pochybují. Ale proč tomu tak je? Proč šedesát let po válce kdosi bez citu a studu odmontuje bronzová jména obětí v terezínském památníku a stovky kilogramů vzácného kovu prožene bez povšimnutí kohokoliv sběrnou kovů. Pak v televizi ukážou viníka té zhůvěřilosti a všem je najednou vše jasné: zase cikáni! A když několika městy dupou v následujících měsících vysoké šněrovací boty extremistů, lidé jim tleskají v bláhové naději, že toto jsou ti praví, kteří zde udělají konečně pořádek a bezpečí na ulicích. 

Pak policie demonstartivně zatkne Davida Duka v počtu 20 : 1 a co čert nechtěl zrovna v okamžiku, kdy poskytoval – nastojte! – interwiev redaktorce Práva po dobrém obědě v jedné pražské restauraci. Advokáti Klára a Kolja jsou vzápětí na místě a následuje promptní vyhoštění Duka. Rozpačití pravicoví novináři sepisují terorie o jeho provokativním díle tolik připomínajícím Hitlerův Main Kampf, o škodlivosti KKK v USA a o škodlivosti Davida Duka vůbec. Ten ještě stačí slíbit, že se k soudnímu projednávání žaloby dostaví. Ta reklama za to stojí, obzvlášť když ví, že rozsudek bude v jeho prospěch. 

Český stát jak se zdá, není schopen chránit své občany před hordami darebáků, sběračů kovů a nepřipoutaných věcí, do rozhlasů v tramvajích a metru pustí hlášení o kapsářích a bulvár má plezír z ministerského rockera ve vybydleném bytě kdesi na cikánském sídlišti. A jinde opět zní dusot vysokých šněrovacích bot. Je to jen reminiscence nastupujícího nacionalistického drilu, je to řízená akce extrémního politického hnutí? Kam to vše spěje? Zanedbali jsme výchovu mladé generace tak, že není schopna rozpoznat blížící se nebezpečí? Historici vědí, že český fašismus se zde poprvé objevil někdy kolem roku 1922 tedy nedlouho po italském. Jsou známy také příčiny fašizoidních tendencí ve společnosti a těmi jsou mimo jiné krizové jevy ekonomiky, nezaměstnanost, extrémní rozdíly mezi chudými a bohatými, čemuž se nyní decentně říká rozevírání nůžek atd. atd. Nemá cenu vyjmenovávat. Ideální půda pro jakýkoliv extrémismus. V demokratickém systému jde navíc všechno snáz. 

Zanedbali jsme práci s dějinami, nenaučili jsme mladé, aby byli na svůj původ a národ hrdí, protože to se v multikulturním světe nenosí a tak je připomínání válečné a poválečné historie brané jako rýpaní se ve starých ranách, možná je to i o zbabělosti mnohých a o neschopnosti poděkovat těm, kteří se zasloužili o konečné vítězství. Komunisté to za celou svoji neslavnou éru nedokázali a dokonce neuznali domácí ani zahraniční nekomunistický odboj za projev občanské statečnosti a vlastenecké cti. Ke škodě celé generace. Upřednostnili před dějinami a také před těmi, kdož byli přímými aktéry událostí, zfalšování událostí a donutili historiky, aby sepsali a vykládali historii podle rudých osnov. Tyto pokřivené pohledy na historii mohly do jisté míry způsobit, že lidé přestali věřit. Mladí lidé přestali věřit otcům a dědům, jejich paměti a úsudku a začalo všeobecné pochybování. Pochybnosti se staly módním artiklem. Zpochybňování je in. To vše se dělo a stále děje ke škodě naší mladé demokracie.

Břetislav Albert
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *