Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jak si zadělat na EUroprůšvih?


Při týdenním listování novinami a časopisy se v současnosti setkáte takřka pravidelně s tématem připojení Turecka k Evropské unii. Někdo informace přejde tím, že je nečte, jiný nad tím mávne rukou. Najdou se i občané EU jimž není tato záležitost lhostejná. Pro elementarní prefabrikaci osobního názoru je dobré si vzít k ruce zeměpisnou mapu Evropy a nejbližšího okolí. Desetiletí či celá staletí se dědové, otcové i my učili, že Turecko patří do Přední či Malé Asie čili na Blízký Východ. Na území dnešního Turecka dorazily turkotatarské vojenské roje v 10. století našeho letopočtu, aby ve století 14. pokračovaly v tažení dále na západ. Tím je řečeno, že celá řada evropských států bude mít ve svých dějinách neblahé záznamy o řádění turkotatarských hord. Poláci, Maďaři, Rakušané, Slováci, všechny země Balkánu, Ukrajina i Rusko. Svět se však mění a hřbitovy po tureckých válkách jsou většinou již jen zapomenuté zarostlé plochy. Za prvni světové války byli Turci na straně Německa a Rak.-Uherska, za první balkánské války, která tu prvni světovou předcházela, byli Turci vytlačeni z evropského území a hraničními městy světadílů se staly Drinopol a Istanbul. Je třeba říci, že za druhé světové války se již Turecko přidalo na stranu Spojenců. Koncem šedesátých let se vylodila turecká vojska na Kypru a podivná tichá okupace trvá mezi dvěma kolegy z NATO dodnes. Na vyřešení tohoto složitého problému se nezmohlo ani dlouhodobé úsilí Evropské unie a tak lze i nadále úspěšně pochybovat o síle spojených diplomatických unijních sil. 

Podmiňovacím klíčem k úspěšnému řešení většiny doutnajících evropských situací je nereálná premisa: zrušení náboženských tradic, obyčejů a zvyklostí. Na těch jsou totiž latentní problémy založeny. Katolická, luteránská, řeckokatolická, protestantská, pravoslavná a židovská symbioza evropských proudů proti islámu. A zde je zakopaný pes. Humanistické cítění převažující ve starých i nových členských zemích EU nedovoluje, aby se evropský parlament vyjádřil jednoznačně a to tak, že islám do Evropy historicky nepatří a že úplné uvolnění „dveří“ tomuto náboženskémuu vyznání by znamenalo kritické zvýšení sociálního napětí v celé řadě unijních států včetně České republiky. Kritickým střetem náboženského fundamentalismu bylo 11. září 2001. Kdybychom chtěli být objektivní, tak musíme konstatovat, že katolická církev má za dobu svého působení mnohokrát více obětí z inkvizičních procesů, jinak na tom nebudou ani počátky jiných revolučních hnutí ve Francii, Anglii, Německu a také reformní hnutí u nás zvané husitské. A právě tyto historické, draze vykoupené zkušenosti nás musejí vyrovat. Víme, že zásadní společenské změny přinášejí lidské ztráty, jak na straně poražených, tak na straně vítězů. Od konce druhé války se změnily formy boje mezi ideologicky, nábožensky či politicky odlišnými protivníky. 

Mocnosti, držící prsty na spouštích atomových zbraní se dohodly, že zbraně nepoužijí, protože to by znamenalo konec lidstva. V lokálních konfliktech však dále účinkují konvenční zbraně, v teroristických a partyzánských válkách se pracuje se zákeřností a se sebeobětováním útočníků. Zemřít při sebevražedném útoku za myšlenku podpořenou militantním náboženstvím znamená, být ve své komunitě prohlášen za svatého. To jsou ale myšlenkové pochody velmi vzdálené evropskému kulturnímu myšlení i tradicím. Proto nás stále burcují sebevražedné útoky na iráckých tržištích, proto nám vadí, že ve jménu stejného náboženství hynou jinde nevinní lidé (Indie, Pakistán, Japonsko…). A ted by se mělo toho náboženství, praktikující zmíněné formy násilí, stát součastí Evropy? Kam jsme dali rozum! Američané vyvíjejí stále sofistikovanější kontroly na svých hranicích, mnohé jsou už takřka z kategorie sci-fi, jen aby zabránili vstupu potencionálních teroristů na své území a Evropa jedná jak v opiovém rauši a chce otevřít náruč ke svému sebezničení.

Ani sebelépe vypointované novinářské úlety jako byly nedávné články v Lidovkách nemohou přesvědčit většinu Čechů o potřebě otvírání se islámu, o potřebě a nutnosti tolerance vůči odlišným životním stylům a podobným multikulturním fantaziím. To jsou sice v zásadě možné pozitivní celosvětové společenské procesy, ale nesmírně dlouhodobé, mnohagenerační a vyloženě evoluční. 

Ještě bych rád připomněl, že dnes – v roce 2008 – neexistuje v Evropské unii unifikovaný bezpečnostní systém chránící primárně obyvatele unie, že neexistují koordinované bezpečnostní síly s možností zasahovat na kterémkoliv ohroženém místě EU. Jedinou jakžtakž funkční vojenskou organizací je NATO, jehož členy jsou i USA, Kanada, většina evropských států a také Turecko. Jenže je třeba také rozlišně posuzovat vojenské řízení obranných operací od operací a fukncí bezpečnostního typu. Ty se řídí jinými zákonitostmi proto, že řeší občanský rozměr problematiky. Migraci, imigraci, hraniční kontroly, bezpečnost civilních letišť a ostatní hromadné i individuální dopravy. Od toho má každý stát své bezpečnostní služby a je dobře, že právě tyto služby snaží spolupracovat na unijní úrovni. Škoda jen, že evropský parlament není schopen k bezpečnostní problematice zaujmout jednotné stanovisko. Evropské státy mají v současnosti dostatek vlastních bezpečnostních komplikací, namátkou připomínám Baskicko, již zmíněný Kypr, athénské nepokoje, doutnající etnický problém v Paříži a dalších velkých městech s ghety přistěhovalců, spor Islandu a Dánska, vyloďování afrických imigrantů u sicilských břehů, do České republiky proudí neobvyklé množství Rusů a usazují se zde díky měkkosti našich imigračních zákonů… Infiltrace těchto skupin lidí by měla být signálem pro hlubší rozbor situace a posouzení, zda se nejedná o legalizaci tržeb ze zločinu a zda se nerozbíhají pračky na praní špinavých peněz. Karlovarské domy nekupují žádní sociálně slabí a po práci za tvrdou měnu toužící Rusové. A tak by se dalo pokračovat. Ale až někdy příště.

B. Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Tags: ,

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *