Go to ...
Reklama

RSS Feed

Privatizace politiky jde ruku v ruce s její vulgarizací


(Původní materiál pro iReporter.cz)  Projekt ministra financí Andreja Pindíka privatizace politiky v naší zemi sice není první, ale je jednoznačně nejúspěšnější. Profesionální PR agentura odvedla výbornou práci na propagační kampani, která měla vnutit lidem potřebu konzumovat právě tento produkt, ačkoliv je to zákeřný a vysoce jedovatý produkt, který zničí všechny prosté občany, kteří do něj vkládali naděje. Bigboardy útočily na voliče údernými hesly jež nejlépe charakterizuje „nejsme politici, makáme“. Tato jednoduchá hesla, která nemají nic společného s realitou a jsou přímou lží a podvodem kupodivu působí na voliče i dnes, ačkoliv je internet zaplaven fotografiemi spících zástupců hnutí ANO. Unavených ne proto, že by to byli politici, ale proto, že mají mimo křesílko v zastupitelstvu i čtrnáct funkcí ve správních a dozorčích radách. Je pochopitelné, že unaví i sbírání statisícových měsíčních odměn na tolika místech. Nejinak předvádějí „makání“ i europoslanci a eurokomisařka, jejíž zásluhou máme dnes systém názvosloví obohacen o novou jednotku blbosti = 1 Jour. Europoslanci, kteří sice pobírají sedm milionů korun ročně, ale jejich práce spočívá jenom v tom, že se v pondělí ráno zapíší do prezenční listiny a vzápětí prchají do milionářských letovisek minimálně na Azurovém pobřeží a dále v Karibiku. Tam v potu tváře na lehátku pilně pracují pro své voliče. Není se potom co divit, že je od zvolení již v republice natož před voliči nikdo neviděl.

Nejrůznější aféry týkající se jednoznačného střetu zájmů Pindíka – podnikatele a Pindíka – místopředsedy vlády procházejí bez valného povšimnutí. Na tom nezmění nic, ani znovu se vzmáhající lidová satirická tvořivost. Co je platné, že mnohé výtvory jsou velmi vtipné a že se u nich všichni zasmějeme. Smát se můžeme, ale zatnout pěsti a odhodlat se konečně k ráznému činu, i kdyby to měla být jenom účast ve volbách, to by mělo následovat. O starších kauzách, komunisty a udavače ve službách tajné policie StB, spolupráce se všemi politiky od počátku devadesátých let, zpackaná privatizace Unipetrolu se dnes již vůbec nemluví. Právě tak se nemluví o obrovských částkách, které pobírá Pindík prostřednictvím svých firem, které by bez státních dotací a zakázek, tunelování fondů a neoprávněného čerpání peněz určených pro drobné a střední podnikatele zkrachovaly. Typickým příkladem zametání pod koberec a zahlazování afér pomocí jím vlastněných médií je kauza Čapí hnízdo. Ta doslova vyšuměla ještě k tomu za vydatné pomoci současného největšího Pindíkova kamaráda Zemana. Četnost a intenzita Zemanových intervencí ve prospěch Pindíka vznáší velké otazníky kolem morální integrity prezidenta a zkorumpovanosti jeho samotného i jeho poradců. V čím zájmu například prezident radikálně změnil svůj postoj k oslabování koruny. Vždyť přeci prohlásil, že by do bankovní rady nikdy nejmenoval nikoho, kdo by v politice oslabování, poškozující většinu občanů, pokračoval. A najednou jmenoval guvernéra, který pokračuje ve vyhazování peněz. ČNB utratila již mnohem více než bilion korun za nákup bezcenných papírků nazvaných euro. V těchto dnech a hodinách jsme svědky nejnovějšího skandálu kolem korunových dluhopisů Agrofertu, kterými Pindík doslova okradl stát a tím pádem státní rozpočet o stovky milionů korun. Ten, kdo vymáhá exekucemi a trestním pronásledováním daně od těch nejmenších živnostníků, sám využívá každé možnosti, jak se jejich placení vyhnout, takže v důsledku skutečně neplatí ze svých miliardových příjmů nic. A nejen, že neplatí daně, ale ještě zavedl v České republice naprosto škodlivý a nesmyslný systém EET, který právě ty nejmenší nejvíce poškodil. Přitom se nezdá, že by jemu a jeho hnutí takovéto jednání jakkoliv uškodilo. Každý člověk, který myslí, musí plakat. Nejenom kvůli tomu, co je dnes ve vedení státu, ale i jeho spolupracovníkům nebo přesněji spoluviníkům. Do jeho hnutí se tak natáhlo to nejhorší, co tato zem zplodila, prostě sorta kariéristů, kteří kdyby z toho měli prospěch tak vystřídali i NSDAP, i když vzhledem k věku to byla jenom KSČ. Čím je Pindík jistější svým úspěchem v parlamentních volbách a tím pádem nadějnou vyhlídkou na post předsedy vlády, tím více se projevuje jeho pravá povaha. Hulvát, který v životě nepřečetl žádnou knihu a jehož slovníkem nedisponovala ani Nana v Břichu Paříže. Tak ničemnou, podlou a vulgární úroveň neměl zatím žádný parlament a žádná vláda od roku 1989.

Je zde však někdo, kdo může tento pád do bahna a zatracení zastavit?
Pohled na domácí politickou scénu se nedá vyjádřit jiným slovem, než tristní. A to je ještě velmi slušné vyjádření o neschopných, závistivých, zkorumpovaných a líných jedincích, kteří se pasují do rolí politiků a volených zástupců lidu. Sociální demokracie vedená ustrašeným úředníčkem Sobotkou si nedovolí ani v posledních měsících před volbami výrazněji kritizovat svého koaličního partnera, možná i proto, že by stačilo několik milionů z černých fondů, aby jejich poslanci změnili stranickou příslušnost. Zářným příkladem je jihočeský hejtman Zimola, který se vyloženě nechal koupit za ochotu hnutí ANO ho ponechat ve funkci a nyní za Pindíkovy peníze rozkládá svoji vlastní stranu. Lidovci si již svojí kolaborací s komunistickým režimem, kterému vytvářeli prostřednictvím Potěmkinovy vesnice pro demokratické státy zástěnu fingující pluralitní politický režim, vysloužili nelichotivé hodnocení. Ve své politice pod heslem, jdeme s každým, kdo zaplatí, pokračovali i po listopadu 1989. Však si také od Republikánů vysloužili přezdívku „hadi“, a při jejich vystoupeních v poslanecké sněmovně všichni syčeli. Ve vládě naplňují jen svoji věčnou úlohu neužitečného přívěsku. Pohled na opozici však není rozhodně méně smutný. KSČM je relikt barbarství, který nám tady zanechal sametový podvod. Nejvíce prostoru dostává úmyslně představitel strany, která se pravděpodobně do parlamentu v říjnu ani nedostane. Kalousek sice komentuje každé vystoupení Pindíka, dostává však prostor ke kritice, jako představitel opozice úmyslně. Je totiž velmi u národa nepopulární a svými vystoupeními tak ještě popularitu místopředsedy vlády a ministra financí zvyšuje. ODS je již dávno za zenitem a do svého čela si postavila člověka, který je krajně nesympatický již od pohledu. Na tom nezmění nic ani všelijaké výmluvy, že každý politik nemusí mít žádné charisma. V této souvislosti je zajímavé, že ve světě i v naší historii bylo charisma, jasný názor a vytrvalost v názorech a slibech velmi důležité. Nyní se však zdá, že v České republice lidé naopak dávají přednost vulgárním hulvátům, u nichž opilecky odulá tvář a odpuzující výraz spojený s neschopností mluvit spisovným jazykem jsou nejlepšími předpoklady pro vítězství ve volbách. Těžko lze od takovýchto subjektů očekávat odvahu a jasnozřivost nebo dokonce jenom pokus o zastavení pádu. Nejinak je tomu i u mimoparlamentní opozice záměrně tříštěné na stále více a více subjektů. Je jedno zda těmi sabotéry jsou současní nezařazení poslanci parlamentu prokládající svoje vystoupení reklamou na asijské speciality anebo antiislamisty snícími o interrasových intimnostech věčně pod vlivem marihuany.

Již nikoho nepřekvapuje, že právě takovíto rádoby opozičníci mají v médiích prostor a jsou záměrně pěstováni, protože pravděpodobný příští předseda vlády počítá i nadále s jejich ochotnými službami, které mu již dnes za patřičný obolus poskytují dnes. Aby mne někdo nekritizoval za nějaké naznačování služeb homosexuálních prostitutů. Bohatě stačí nalákat hlasy nespokojených voličů s vlasteneckým smýšlením a potom je neutralizovat hlasováním ve prospěch hnutí ANO. Pohled na domácí politickou scénu je tedy velmi smutný a příliš naděje do budoucnosti nedává. Ať situaci probíráme z jakékoliv stránky a zvažujeme jakékoliv alternativy vychází stále jediný závěr. Jedinou nadějí a silou, která by mohla ukončit jednou provždy nekonečný příběh lží, podvodů, skandálů a ničení všech lidských práv a svobod, což vše charakterizuje činnost majitele hnutí ANO a jednou provždy zmařit jeho plány na dobytí premiérského křesla a ovládnutí celé České republiky příkrovem strachu, udávání a pronásledování, jsou občané – voliči.

Vy, my každý jednotlivě a všichni dohromady můžeme jedině vytvořit sílu, která ten pokus o privatizaci země a její přeměnu v koncentrační tábor, kde robotují myšlenek a činů neschopní ztracenci jednou provždy ukončit, a to bez možnosti návratu pro jeho tvůrce. 

PhDr. Miroslav Sládek

(Názory autora textu se nemusejí shodovat s názory redakce iReportéra)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 085 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin