Go to ...
Reklama

RSS Feed

Budoucnost se jmenuje: sociální cítění


Psal se školní rok 1963/64 když nám pan učitel Jásek, kterého jsme měli na strojní technologie, vykládal, jak asi bude vypadat budoucnost v průmyslových oborech. Byl úžasný vizionář, hodně četl a dovedl si pospojovat domácí i zahraniční technické informace na své bezchybné předpovědi. V době, kdy mnozí neměli ani tušení, kde leží Japonsko, hovořil o této zemi jako o „žlutém nebezpečí“ a neměl na mysli nebezpečí vojenské, ale technologické. Počátkem šedesátých let ani u nás a věřím že ani v Evropě nebyly v obchodech japonské výrobky středem zájmu ani objektem pozornosti zákazníků. U nás nebyly vůbec a to ani v proklínaném Tuzexu. Tam se první zboží se značkou Made in Japan objevilo až o pět let později. Ale nejen o budoucnosti v technických oborech jsme se dozvídali od pana učitele Jáska. Zcela mimo osnovy, jak sám zdůraznil, nám vyprávěl o jedné německé firmě zabývající se výrobou optiky a optických přístojů a zařízení. Podle jeho slov bylo ale nejzajímavější z historického hlediska to, že majitel firmy znal osobně každého ze stovek zaměstnanců, každému osobně vypracoval pracovní smlouvu, hovořil s ním o jeho zapojení v kolektivu, zajímal se o rodinné zázemí. Velkou část finančních prostředků prý věnoval tzv. sociálnímu programu. Není divu, že takového kapitalistu pracující milovali a byli ochotni pro něj a za něj dýchat. Takový vztah mezi vykořisťovatelem a dělníky nebyl nikde na světě znám a nepopisují ho ani Marx s Engelsem a to na to byli dva. Když vydřiduch zemřel, připravil svým zaměstnancům další šok. Podnik a vše s ním související odkázal právě jim a všichni se stali společnými vlastníky. Firma přežila I. i II. světovou válku, rozdělení a následné sloučení Německa a funguje dodnes.
Na vyprávění pana učitele Jáska jsem si vzpomněl, když jsem v závěru roku 2016 četl článek o Vápence VITOUL z Olomoucka vystřižený z deníku Metro. Nevěřil jsem vlastním očím. Domnívám se, že byste si článek měli přečíst a dát vědět dalším lidem tip na jeho obsah. Možná, že by si článek měl přečíst i pan Středula a další předáci odborů. Třeba by se pak zastyděli nad svou trapnou úlohou v naší společnosti. Článkem by se mohli inspirovat i jiní podnikatelé, majitelé továren, výroben, podniků, kteří to myslí se svými zaměstnanci dobře a jen neví jak na to. Stačí jen mít sociální cítění.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 085 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin