Go to ...
Reklama

RSS Feed

Ministr kultury hraje zpravodajskou hru?


Běsnění přívrženců „pražské kavárny“ je v posledních hodinách před oslavami státního svátku na Pražském hradě vystupňováno do maxima. Ministr Herman, který se nějakým záhadným způsobem dostal do nominace na člena Sobotkovy vlády, se nyní vyžívá v roli mstitele proti prezidentu Zemanovi. Připravil past a předpokládal, že nic netušící prezident, sedne na lep. Odhadl to správně a past sklapla. Dokonce od Hradu dostal dopis datovaný 5.7.2016, ve kterém mu kancléř Mynář děkuje za zaslanou nominaci na udělení státního vyznamení pro Jiřího Bradyho. A také je v dopisu poznámka, že ministrovým návrhem bude prezident zabývat. Podle mého názoru je to standardní „diplomatický“ dopis kancléře ministrovi ve kterém mu sděluje, že jeho návrh na Hrad došel a že se jím prezident bude zabývat. Nic víc, nic míň. Na základě takového dopisu nemůže soudný člověk dedukovat, že je na státní vyznamenání navržen a že si může dát šít frak čili tuxedo. Po tomto Mynářově sdělení již konal kroky jen Herman a sdělil svému strýci, že bude pozván na Hrad k přebzetí vyznamenání. Všimněte si, že se nehovoří o kategorii ocenění. O tom, že to měl být Řád TGM, se začalo mluvit v elektronických médiích až tento týden. Pan Herman rozehrál partii s převahou silných kamenů – se spřátelenými sdělovacími prostředky za zády. Ty dostávaly vyživné informace od „tiskové mluvčí“ J. Bradyho, jeho manželky, která si hrála se slovíčky a ty pak novinářští šmokové fantazijně rozvíjeli.

Nevím jaké dílo má za sebou Jiří Brody a v podstatě mě to nezajímá. V životě jsem o něm neslyšel, jeho kniha o holokaustu je mě neznámá. Můj problém. Vyšla vůbec v češtině, pátral po tom někdo? Je mě osobně líto, že se pan Brody stal nástrojem zákeřné antiprezidentské hry. Respektuji skurečnost, že byl vězněn jako jinoch, že prošel nacistickými lágry včetně vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim a že přežil. V devatenácti letech opustil republiku a jeho druhým domovem se stala Kanada. Má moji úctu, ale… Takových jako je on bylo a ještě je mnoho. Navíc tito přeživší zůstali v Československu i když asi tušili, že to nebudou mít snadné. Počátkem padesátých let začaly politické procesy s třídními nepřáteli a v novinách se objevovalo u jmen popravených že byli „židovského původu“. To jistě optimismus do budoucna nepřidávalo. Proto si víc vážím pani Marty Kottové, která prošla Osvětimí, a která mě zvědavci jako očitá svědkyně vyprávěla co prožila. Proto si více považuji, že jsem se jednou náhodně sešel s panem Arnoštem Lustigem ve Spálené ulici ve vinárně U Ježíška a společně vypili dva džbánky vína z Moravy. Dnes už tu, k naší škodě, není ani Arnošt Lustig, ani vinárna U Ježíška. Na pana Lustiga, který „vstoupil do čítanek“, bývalá i novodobá vrchnost pozapomněla a žádný metál mu nedali. Přesto, že má za sebou celosvětově známá díla (Dita Saxová, Démanty noci, Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Hořká vůně mandlí…), mnohá byla zfilmována a zná je celý kulturní svět. Řády oceňující celoživotní práci a dílo lze naštěstí udělit i in memoriam i když je to takové „pozdě, ale přece“.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 095 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin