Go to ...
Reklama

RSS Feed

Předposlední divení


2-myslivost-3-spici-myslivec-josef-ladaByl jsem si koupit časopis Myslivost. Mají ho jen někde. Jezdím pro něj na Barrandov, tam ho vedou hned na dvou místech proti sobě. V trafice a v Bille či jak se ta samoobsluha jmenuje. Trochu jsem spěchal. Do té trafiky nechodím rád, je tam taková trafikantka, asi tak padesátnice, mohla by bejt třeba ve výčepu. Všechno má v počitači, takže před každým nákupem, pokud to nejsou třeba jen cigára, nejdřív koukne na monitor. A řekne: mám eventuálně nemám. No ale já k ní nechtěl. Tak sem šel do tý Billy. Takovej stánek je tam, takovej přílepek podle stěny co je proti pokladnám. A v přílepku nikdo tam. Stojim, čučim, klidně sem si moh’ tu Myslivost vzít a jít. Ale to bych samozřejmě jako slušně vychovaný člověk neudělal. Tak sem tam chvilku vokouněl a pak sem se zeptal sousedního losoprodejce, esli neví, esli v přílepku někdo eště bude, esli nečekám zbytečně. Mile se usmál, změřil si mne od hlavy k patě a s vědomím, že mluví se senilem děl, že je tam možná hláška, že je pauza. A taky že jo: stál sem přímo u tý zprávy:  „Mám přestávku do 14.35“. Bylo 14.3o. Tak jsem přešel naproti do tý trafiky. Vystál jsem dva nikotiňáky a projevil sem zájem vo ten časáček. No jasně, hrábla do pevnýho disku a zajásala: Mám! Tak jo, taky sem si jásnul. A šla najisto k regálku. Tam ovšem to byla jiná: kde je, kde jen může bejt? Hele, houkla na druhou, nevíš, kde je? Začala se tvořit frontička, na první pohled nikotiňáků. A daly se do  hledání. Žasnul jsem. To, co jsem považoval za třeba čtyři výtisky jednoho čísla jednoho titulu byly jeden výtisk jednoho čísla jednoho titulu! No, OK, OK. Čekal sem, fronta se zvětšovala a začínala trochu hučet. Obě stupňovaly tempo a já začínal mít pocit prohry. Po pěti, možná osmi minutách šéfová zavětřila a vrhla se k monitoru. „Hele, já ji neprodala, ale tysipřeciříkalažesiprodala, tak si prodala nebo neprodala?!“ „Prodala!“ „A nezapsalasi!“ „Řeklasi abychtiřekla když prodám, že sem prodala a tak sem ti řekla, že sem prodala!“ „No tak to je jasnýý! Řekla si mi to a já to nezapsala! NEMÁME!“ TO už bylo info pro mě. „Měl jste přijít dřív. Včera. Škoda. Dostáváme   j e d e n   výtisk a ten kolegyně prodala a řekla mi to, ale já to nezapsala a bylo to už včera…“ Ani to nemusela tolik rozebírat, dyš si to řikaly 90 cm přede mnou. No jasně. Když je jen jeden kousek a ten se prodá, tak pak už není co prodávat. Odešel jsem se vzpurným mlčením. Ono se to celé protáhlo na dobrou čtvrthoďku o ničem. A tak sem zas šláp šláp naproti, do přílepku v Bille. A hle! Jen dva kouřechtivci a pak už hned já! Myslivost. Podala. Nebyla jste tu… Měla jsem přestávku! Jo, jasně. Nevadí. Měla přestávku a lípla tu hlášku na pultík… A v tu chvíli mi proběhlo hlavou několik věcí současně: Klaus – zákon trhu. Konkurence – základ trhu. Široká nabídka – uspokojení poptávky veřejnosti. A napadly mne taky ještě jiný „principy a základy“ leč nešť, tyhle stačí. Měl jsem vlastně obrovskou a nezpochybnitelnou kliku: na mnohatisícovém Barrandově je podle všeho jen jeden zájemce o Myslivost. Prodejci jsou dva a každý se zásobí jedním výtiskem. Podle všeho je ten jeden Barrandovák zajetej na tu trafiku a tak vykoupí celý množství hned jak ho dostanou. Konkurence má taky jeden výtisk a tak je jasný, že konkurenční boj řádí. Zmocnil jsem se toho kusu z přílepku, taky posledního výtisku a odcházel s pocitem, že jsem nepropásl příležitost.

Nene, neironizuji klausovské myšlenky. Ani nemám na mysli specifiku oblastí a míst prodeje toho či onoho titulu. Opravdu ne. To, co mne přivedlo až k napsání těchto řádek je kombinace čehosi, co bych si možná dovolil přirovnat k chaplinovské Moderní době a současnou snahou o moderní, tj. přesný a předepsaný přístup k maloprodeji. I s tím trvalým přehledem v trafice i tou „klouzavou“ přestávkou. Nevím, opravdu nevím, co mne vlastně tak zaujalo, že jsem neodolal a začal psát. Možná to byl ten klid, ta rozvaha, něco, co čišelo z těch prodejců a co pro mne bylo překvapením. Údivem. Divil jsem se celkem asi tak 25 minut a to zcela zadarmo. Měl bych se vlastně divit, že to divení se bylo grátis. OK. Jistě to nebylo divení poslední. A tak se už těším, jaké další divení mi zákon trhu a konkurenční boj připraví.

Olafino
Použit výřez z obrázku Josefa Lady Spící myslivec

 

 

 

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 085 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin