Go to ...
Reklama

RSS Feed

Cizinče, už máte živnosťák?


aTeovo Velký kulový

aTeovo Velký kulový

Praha, 10. 2. 2012Když jsem tu zprávu uslyšel ve večerním zpravodajství poprvé, nevěřil jsem vlastnímu sluchu. Tak jsem vyčkal do nočních zpráv a slyšel ji ještě jednou v nezměněné podobě. Až po dvaadvacáté hodině se informace objevila na internetu. Oč jde? Od ledna 2013 již u nás nebudou moci pracovat občané ze zemí mimo EU a pokud budou chtít za každou cenu u nás pracovat, budou si muset opatřit živnostenské listy. Rozhodnutí ministerstva zřejmě nejvíc postihne stavební firmy, které se bez schopných a pracovitých řemeslníků takřka neobejdou. Ministerští rozhodovači zřejmě nemají ani potuchy o pojmech jako je pracovní nasazení, výkon, samostatnost, spolehlivost, odpovědnost za provedenou práci. Chtějí tímto administrativním opatřením vytvořit pracovní místa pro české nezaměstnané. Těch je dnes asi 0,5 milionu. Zajímavé je srovnání s první republikou a hospodářskou krizí na konci dvacátých let. Bylo zde milion nezaměstnaných na necelých čtrnáct milionů obyvatel. To k nám ještě Slovensko patřilo. Dnes má Slovenská republika svých 0,4 milionu nezaměstnaných a kupecký součet nám objasní, že jsme na tom jako Česko-Slovensko stejně jako zhruba před 85 lety za dob světové krize.

Pracovníky, kteří dělali v průmyslu nepředěláte škrtem úřednického péra na dělníka ve stavebnictví. Stejně tak nepředěláte nepřizpůsobivou menšinu, která žije dvacet let na sociálních dávkách a dalších štědrých platbách, aby si vyhrnula rukávy a šla odhodlaně makat na stavby. To se může zdát jen hodně nachmelenému ministerskému odborníkovi, který dře od rána do večera a zvládá mimořádné úkoly na běžícím páse.

Osobní zkušenost: Zhruba od poloviny listopadu 2011 se dávají “do pucu” obytné vršovické domy postavené v padesátých letech v okolí Slavie. Plastová okna, zateplení obvodových zdí, revize a opravy střech, vstupní dveře do domů atd. Korespondenci s nájemníky vedly české firmy, práci prováděly pracovní party složené z Ukrajinců, Kazachů a z kdovíjakých národností. Museli jsme být doma při výměně oken. Bylo to začátkem prosince a byla zima. Ráno přesně v osm hodin přišli čtyři mládenci, pozdravili, představili se, řekli co budou dělat a jak jim to asi bude dlouho trvat. Přinesli si různé plachty na podlahu a také se dovolili jestli mohou použít proud z našich zásuvek na vrtání hmoždinek. Za čaj nebo kávu poděkovali, nic jiného si nevzali. Uklidili po sobě. Kolem 14. hodiny se rozloučili a doporučili nám, abychom tak dvě tři hodiny okna neotevírali. Odešli do dalšího bytu. Kolem 17. hodiny přišel technik od firmy a papírově nám předal hotové dílo. Pochválili jsme mu jeho řemeslníky.

Od třicátých let začala v Československu rozsáhlá výstavba vojenských opevnění a zapojení desítek tisíců stavebních profesí redukovalo rapidně nezaměstnanost. Také se rozjela zbrojní výroba a všechna navazující odvětví. Nechci, aby tenhle text vyzněl jako oslava zbrojení. Chci jen naznačit, že se za těch pětaosmdesát let změnilo myšlení našich lidí. Nebudou chtít vykonávat některé profese a raději je přenechají jiným. Když vidím pracovní morálku na vedlejsím domě, kam přešli ti Ukrajinci, Kazaši a kdovíjaké národnosti, tak smekám. Až odejdou a nahradí je čeští čekatelé z řad nezaměstnaných a donucení k práci nějakým úředním nařízením, přestane to být pracovní koncert. Oni si ti cizinci práce vážili a obětovali jí nezměrné osobní pohodlí, odloučenost od svých rodin a my jim teď nabízíme jen možnost pracovat na švarcsytém, který je zakázaný. To jsme, panečku, kabrňáci.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 095 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin