Go to ...
Reklama

RSS Feed

Kam s ním? Muchovo dílo se nám jaksi nehodí do krámu…


Když jedete kolem jízdárny tramvají číslo 22, zahlédnete ji jen na pár vteřin. Zdroj internet

Když jedete kolem jízdárny tramvají číslo 22, zahlédnete ji jen na pár vteřin. Zdroj internet

Být potomkem Alfonse Muchy, cítil bych se po úterním rozhodnutí radních pražského magistrátu zcela jistě nepříjemně zaskočen. Monumentální dílo slavného předka, světového umělce a vlastence má být umístěno do jakési pochybné budovy, která nejenže připomíná C.a K. skladiště opratí a jiných zbytečností, ale dokonce tím skladištěm je i v tomto tisíciletí. Není pochyb o tom, že by se tam celé dílo nevešlo, objekt je asi 35 metrů široký a 70 metrů dlouhý. Ale musel by se celý přestavět, zvednout střechu o dobré tři metry, osadit pořádná okna, upravit okolí, vyřešit dopravní situaci, nemluvě o drobnostech jako je klimatizace sálu, ostraha a zabezpečení. Kdysi budova sloužila jako jízdárna kadetů a důstojníků pohořelecké posádky, pak šli koně do výslužby a z jízdárny bylo vojenské skladiště, proto stavba odpovídá vzhledem svému původnímu účelu. Rozhodně to není ve stávající podobě stánek pro umění, snad po nákladné rekonstrukci, která zgruntu změní i stávající podobu. Nebylo by pak lepší postavit budovu novou? Nemohu souhlasit s tvrzením radních, že se objekt nachází na turistické trase a že je výborně přístupný, opak je pravdou, ale to by se nakonec dalo vyřešit zřízením tramvajové zastávky.

Pomocí GoogleMaps jsem si stáhnul fotku z pohledu řidiče auta jedoucího kolem budovy. Ta v dnešní době není téměř vidět za stromy a za terénními vlnami, ale i tohle jde při rekonstrukci napravit. Já bych se přikláněl k řešení radikálnějšímu. Zbořit současný sklad a na jeho místě postavit důstojný stánek pro kulturní dědictví odkázané Alfonsem Muchou, kterého nám závidí celý kulturní svět. Slovanská epopej přes svůj patos a zaměření na pověsti z našich dějin je součástí českého živlu v dějinách a patří do naší novodobé historie. Proto si zaslouží nový a trvalý stánek tak, jak si to malíř přál a jak jsme nebyli schopni mu jeho přání splnit. Teď nám už přece nic nebrání.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 074 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin