Go to ...
Reklama

RSS Feed

Jedna paní povídala


Praha, 12.4.2011. Velice nerad a s největším sebezapřením u zpravodajské agentury JPP (Jedna paní povídala) nakupuji informace. Jdu takhle po Vršovicích a těším se z krásného jarního odpoledne když tu potkám známého, kterého jsem řadu měsíců neviděl. Po zdvořilostních formalitách se mě zeptal, jak jsem na tom s fanděním vršovickému sportu. Pro nezasvěcené musím uvést, že zdejší sport má staletou tradici a to ve Slavii a Bohemians. V poslední době ale oba kluby převálcovala ekonomická tsunami a tak se zdá, že jejich dny slávy jsou sečteny. Já však sportu neholduji a tak mě osobně může být trpký osud fotbalových klubů a jejich příznivců vcelku lhostejný. Řekl jsem mu to.
Snad právě toto ujištění bylo spouštěcím pokynem k tomu, aby mě šeptem zasvětil do největšího tajemství vršovického sportu.
“Určitě jsi slyšel o tom, že slávisti nemůžou najít toho tajemnýho majitele klubu!” Ujistil jsem známého, že jsem v obraze. “No tak si představ, že vlastníkem asi osmdesáti procent podílu je ten Tomáš Pitr, no ten, co je teď ve Švýcarsku a jak Česko usiluje o jeho vydání!” No to je tedy informace. Pitr byl nějakou dobu ve vydávací vazbě, pak jej advokáti odtamtud dostali a protože švýcarské soudnictví je dobře fungující hodinový stroj, uznali soudci, že Pitr nespáchal žádný trestný čin, který by byl trestný podle švýcarského trestního práva a obvinění proti němu stáhli a v tomto smyslu informovali justici CŘ.
“Nezbývá,” řekl jsem známému, “než že nějaké komando Pitra ze země hodinek a sýrů unese a dopraví do vlasti.”
V tomhle mají naše speciální služby mnohaletou tradici. Z těch nejznámějších případů je to únos Bohumila Laušmana u Rakouska do Prahy. Koukal na mě nedůvěřivě, o politiku se moc nestaral, ale dovedl vyjmenovat sestavy prvoligových fotbalových mužstev i z roku 1958. “Jak je v tom politika,” pokračoval jsem v poučování, “tak násob lhůty tak třema čtyřma a dostaneš přibližnou dobu, kdy se něco začne dít.”
Rozloučili jsme se.
O pár set metrů dál jsem potkal dalšího známého. Měl u ucha telefon a mával na mě. “Nazdar, slyšel jsi to o tom Pitrovi?” “Myslíš to, že mu patří podíl ve Slávii? Jo, tak to už vím.”
Když tak nad tím přemýšlím, tak už možná někde trénuje komando s jednoduchým zadáním. Jen aby mládenci měli ten správný dialekt.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 074 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin