Go to ...
Reklama

RSS Feed

Odcházejí. Platit, prosím!


Fotokoláž aTeo, 2011

Fotokoláž aTeo, 2011

Vztah českého lékařského stavu, vlády a občanů pomalu ale jistě dospěl do stadia z kterého již není mnoho racionálních východisek. Příčin je hned několik. Dvacetiletí odkladů zdravotnické reformy, konfrontační růst životní úrovně ve státech EU a stagnace požitků veřejného sektoru u nás, platby zdravotních pojišťoven, zdravotnické standardy, přímé a nepřímé poplatky, metodiky úhrad, tvorba cen léků a jejich úhrada pojišťovnami, čekací doby na náročné výkony… takhle by se dalo psát do nekonečna.

Není pochyb o tom, že přechod od veřejného bezplatného zdravotnictví ke zdravotnickému systému v tržním hospodářství nebude snadný, nebude ze dne na den, nebude se líbit zdravotníkům ani pacientům, nebude se líbit ani těm, kteří se pacienty teprve jednou stanou, ale už nyní musí na zdravotní systém přispívat. Není rovněž pochyb o tom, že zdravotnictví je obrovská téměř neproniknutelná džungle jejíž tajemná místa jsou tabu i těm, kteří se v ní musejí pohybovat. Bylo by záhodno, aby se zdravotnictví nestalo předmětem politického hokynaření tak, jak to vidíme nyní. Z jakého důvodu si strany obsazují do lukrativních míst své “věrné a oddané koně”? Odložení politici, kteří již neprošli volebními síty, se stěhují do dozorčích rad pojišťoven, výborů a podvýborů, orgánů veřejných nemocnic a ústavů. Tam totiž také tečou peníze z nevyčerpatelného a hlavně nezkontrolovatelného penězovodu peněz pro zdravotnictví.

Stejně tak je nutné a to bezvýhradně začít s reformou lékařského školství. Vysoké školy produkují stovky lékařů a farmaceultů ročně a otevírají jim pomyslné dveře do systému. Jsou to nehotoví lékaři, kteří chodí kolem pacienta obloukem, protože nemají příslušnou kvalifikaci. Na tu si ještě několik let počkají. Po druhé atestaci mohou konečně říznout samostatně do pacienta aniž by jim přes rameno hleděl starší lékař. Reforma zdravotního školství musí začít tím, že bude zavedeno školné. A protože jde o nejnáročnější studium, vedené odbornými kapacitami, v drahých fakultních zařízeních, musí být školné vysoké, tak vysoké, aby z větší části uhradilo státem vynaložené náklady na vzdělání jednoho lékaře. Lékařská fakulta musí vychovat natolik vzdělaného absolventa, aby odcházel ze školy alespoň s jednou atestací. A to i za cenu toho, že škola bude trvat o rok déle formou rezidentury ve fakultní nemocnici. Zavedení školného musí mít v tržních podmínkách i selektivní charakter, nelze benevolentně tolerovat, aby studovali lidé bez talentu a bez morálně volních vlastností nutných pro lékařský stav. Pohybovalo-li se školné za šest let v celkové výši 600tisíc, byla by to stále ještě z poloviny cena se státní dotací. Talentovaní studenti z finančně slabších rodin by samozřejmě měli možnost studovat na státní úvěr. Všichni absolventi by po studiu mohli odejít kamkoliv do světa za předpokladu, že sami nebo s účastí třetí strany doplatí náklady studia státu. Pak by mohli odejít kam jim bude libo. Nebo by mohli využít nabídky na oddlužení formou přijetí místa v oblasti, kde je lékařů nedostatek. To je přece korektní řešení.

Byli jsme nedávno svědky bouřlivých protestů britských studentů již se nelíbilo zvyšování školného na vysokých školách. Oni neprotestovali proti jeho zavedení, ale proti zvýšení, které má nyní činit v přepočtu až 160.000 Kč za semestr. Aktuálně je tato částka asi o dvě třetiny nižší. Britští studenti vyrůstají odmalička v prostředí tržních mechanismů a tak jim ani nepřijde, že vzdělání by mělo být zadarmo. Možná slýchali jako děti, že za bývalou železnou oponou se za školy nic neplatí, proto dodnes hledí na lidi z východu skrz prsty. Když je něco zadarmo, tak to přece za nic nestojí. Je to jen reklama na rozdávání a náklady na její zhotovení jsou nízké… Určite není ekonomicky nutné, aby se u nás školné platilo v podobné výši jako v Británii. Nedorostli jsme k takovým částkám svoji životní úrovní, ale měla by se zákonem stanovit nějaká přiměřená hranice a ta by se “valorizovala” podobně jako se zvyšují důchody, sociální dávky a jiné platby. Prostě by výše školného kopírovala aktuální životní úroveň v republice. Na druhou stranu by bylo povinností státu vytvořit pro studenty ze sociálně slabších rodin takové podmínky, aby se i oni mohli bez problémů věnovat studiu. Státních výhod by mohli využít všichni studenti, nejen ti, jejichž rodiče mají hlouběji do kapsy, existují mladí lidé, kteří nechtějí být z různých důvodů závislí na rodičích a tak i ti musejí mít možnost studovat na státní dotace, půjčky či zajištění. Vhodný termín jistě najdeme.

Berte prosím tento text jako iniciační příspěvek k širší diskusi na toto ožehavé téma. Zveřejníme všechny čtenářské příspěvky.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 068 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin