Go to ...
Reklama

RSS Feed

Muchova Slovanská epopej jako rukojmí?


Všimněte si, že v pravém horním kvadrantu objevuje i americká vlajka. Alfons Mucha Slovanská epopej

Všimněte si, že se v pravém horním kvadrantu objevuje i americká vlajka. Alfons Mucha Slovanská epopej. Staženo z internetu

“…Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, klást mosty, neboť nás musí všechny živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáže, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás, v naší rodině slovanské.”


Alfons Mucha, Praha 1928

Nevadí mě, že je starosta Moravského Krumlova patriot a že si v čase nadcházejících komunálních voleb ohřívá svou polívčičku. Vadí mě ale, že je demagogický patriot a že si bere Muchovu Slovanskou epopej jako rukojmí. Jeho vyjádření o tom, že Praha má svých památek dostatek a když bude mít o jednu méně, že jí to nijak na věhlasu neublíží, je vyjádření demagogické. Za I. republiky se nenašlo dostatek prostředků na vybudování jednoúčelové výstavní síně a to i přes to, že jiné pražské veřejné projekty byly úspěšně dokončeny. Slovanská epopej je dílo, které v sobě a ve svém výtvarném sdělení nese myšlenku vlastenectví a všeslovanství. To bylo koncem třicátých let téma velmi ožehavé. Možná, že by dnešním kritikům (a starostovi MK) otevřely oči protokoly gestapa, které “vyslechlo” A. Muchu v červenci 1939. Za pár dní po setkání s těmito dobrodějci Alfons Mucha zemřel. Údajně na zápal plic. Protokoly této lidumilné organizace nejsou zatím k mání, ale třeba se časem najdou a budou zveřejněny. Možná to bude impuls pro rychlejší nalezení řešení odkazu autorova i mecenášova.

Charles Crane daroval soubor obrazů Praze a Pražanům za symbolickou jednu korunu. Jistě ta symbolika měla i svoji pragmatickou stránku, koruna nebo dar v této hodnotě nezpůsobovala dárci ani obdarovanému žádné daňové problémy. Podstatné je, že Alfons Mucha dostal za své dílo během svého života zaplaceno, Epopej byla dílem na zakázku a zaplacením přešla vlastnická a užívací práva na toho kdo platil, tedy na pana Ch. Craneho. Tvůrce si pouze vymínil, aby dílo mělo svůj stálý vlastní stánek na území Prahy. Je třeba ještě podotknout, že Epopej byla dokončena v roce 1928, v době počínající světové hospodářské krize jejíž dozvuky u nás trvaly do třetiny třicátých let. Po Muchově smrti (zaviněné gestapem?) byly obrazy sbaleny a ukryty před nacisty v depozitáři Galerie hlavního města Prahy, která byla ustanovena jejím správcem. Po válce zase nebyl ten správný čas na stavbu výstavního pavilonu a tak obrazy prošly jen restaurací a údržbou před nepříznivě působícími vlivy a poté byly v roce 1950 převezeny do Moravského Krumlova. Postupně na nich ještě pracovali restaurátoři a byla budována přechodná expozice. Ta byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1963. A zase je třeba se zmínit o ideové myšlence Muchova díla. Komunisté nebyli ti, kteří by horovali pro všeslovanskou vzájemnost a přílišné vlastenectví, oni byli spíše zastánci proletářského internacionalismu a tomu Muchovo gigantické dílo neodpovídalo. A tak vlastně byli rádi, že bylo stranou veřejného dění, “kdesi na zámku” v Moravském Krumlově, daleko od Prahy, kam za ním zavítají jen znalci a obdivovatelé secese. Buďme rádi, že Epopej na moravskokrumlovském zámku těch 47 let přežila, že zámek čirou “náhodou” nevyhořel a že současný stav dojde nějakého smysluplného narovnání.

Břetislav Albert

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 068 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin