Go to ...
Reklama

RSS Feed

Za Karlem Helmichem


Boze nedospust

Karel Helmich měl kromě jiného také nebo především obdivuhodný organizační talent. Když byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pověřen ústředím svazu novinářů úkolem, aby pomohl zorganizovat první (a bohužel také poslední) celorepublikový šestisemestrální kvalifikační kurz pro časopisecké a novinové grafiky, výtvarné redaktory vydavatelství i volné grafiky, ujal se té práce s nadšením. Vzpomínám si, jak mě ukazoval papírový svitek o délce asi dvou a půl metru, slepený z několika formátů A3, na kterém byla narýsovaná spletitá síť čar. V kolonkách byly názvy přednášek a jména vyučujících či přednášejících, poznámky, zda již potvrdili svoji účast, zda pošlou abstrakt své přednášky písemně pro chystaný sborník, kde a jak dlouho budou ubytováni, atd. To nebyl plán na půl roku či rok dopředu, to byl strategický plán na tři roky vypracovaný do posledního detailu s ročním předstihem a rozplánovaný na minuty. Je třeba se i zde zmínit, že harmonogram klapnul.

Karel Helmich 2005Karel se také v senoirském věku zajímal o vše nové a především jej nenechaly netečným počítače. Vysvětloval jsem mu základní pravidla pro ovládání stroje, pro emailovou komunikaci i pro brouzdání po světové síti. To se mu líbilo za všeho nejvíce. V poklidu své tvůrčí komnaty, obklopen stovkami milovaných knih, s jezevčíkem v nohách, lahvičkou moravského vína pro inspiraci, zapnul počítač a s nahlížením do vlastnoručních poznámek postupoval s tímto manuálem neúprosně stále kupředu, až nakonec otevřel hledanou internetovou adresu a studoval, co je nového.Jardovi iReport

Byl jsem rád, když Karel přijal moji nabídku ke spolupráci na tvorbě nezávislé internetové platformy nazvané nostalgicky iReporter.cz. Na konci roku 1989 jsme se setkali při znovuzrození prestižního společensko-politického týdeníku Reportér, toho, který byl v roce 1969 úředně zastaven. On byl tajemníkem redakce, já grafikem, resp. jedním ze dvou grafiků. Nový Reportér zašel časem na úbytě, nedostatek peněz, málo reklamy, čtenářský hlad po jiném typu informací, to byla příčina konce seriózní novinařiny.

Pro internetového Reportéra psal Karel fejetony, redigoval materiály od přispěvatelů, kreslil své nezaměnitelné pérovky, komunikoval a sháněl vše, co bylo potřeba. Co mu vadilo, byla docházka do redakce sídlící pod střechou jednoho vinohradského činžáku. Páté patro bez výtahu bylo nad jeho možnosti a tak se snažil omezit docházení na minimum. Když už chtěl či musel něco doručit, otevřel si dům, hodil do schránky obálku s materiály a domovní telefonem nám vzkázal, že úkol je splněný. My pak losovali, kdo se půjde sportovně projít.

Vlastně si tak uvědomuji, že jsem Karla naposledy viděl letos v lednu. Sešel jsem z podkroví dolů a vzal si od něj obálku a pozorně vyslechl argumenty o tom, proč bylo nutné radikálně změnit jeden text. Pak jsme si podali ruku, dveře za ním zapadly a od té doby jsem ho už nespatřil. Od jedné společné známé jsem se dozvěděl, že Karel je v motolské LDN. Po nějakém čase přišel z jeho počítače email s přílohou podepsaný jeho dcerou Helenou. Příloha bylo Karlovo parte.

Promiň Karle, že jsem nenašel čas zajít za Tebou do toho Motola…

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 068 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin