Go to ...
Reklama

RSS Feed

O reklamě aneb Kávu si osladím


Nejdříve pochopitelně uvařím. K tomu mně báječně poslouží čas, který poskytne televize, když začne do vynikajícího přenosu z divadla vysílat reklamní šoty. To mne naučili zkušení zahraniční přátelé. Některá ta dílka nelze totiž přežít bez újmy na duševním zdraví. Nemohu při této příležitosti vzpomenout na starý prvorepublikový Re-klub. Sdružoval  špičkové odborníky, kteří se vyznali v moderní propagaci, jejím uplatnění a  pranýřovali propagaci lživou a ekonomicky i společensky škodlivou. Tvorba grafických pradědečků stojí za povšimnutí. Najdete-li někde doma Solarův „Breviář srdce“ nebo „Půjde to“, malé červené knížky do kapsy, užasnete, co na jejich stránkách je líbeznosti a moudrosti. 

Velké firmy měly svá reklamní oddělení. Jistým fenoménem byl Baťa. Měl zcela samozřejmě dokonalé reklamní oddělení, kde pro malé osobnosti nebylo místo. Dělal reklamu, která by se dala nazvat udržovací, Kde to bylo možné, byla na každé zdi jeho bota s typickým písmem firmy. Vydrželo až dosud, i když na čas přišlo o háček. Jeho jednorázové akce byly vždy perfektně připravené, měly dokonalý text i doprovodnou kresbu. Slogan „Jen potápěč potřebuje těžké nohy“ uváděl serii inzerátů na pedikuru. Každý dnešní důchodce si pamatuje, že současná propagace piva, ta nedryáčnická, vychází ze slavného „Není nad pivo!“ doplněného jemnou kresbou chmelové šišky. Dnes si vnučky snadno zapamatovaly stejně dobré „Půjdeme na pivo!“ Každý tehdy věděl, že na „Pumpy jsou Zikmundi“ a „Buď připraven!“ patří skautům. Bonbóny, kterým propůjčil jméno Karel Hašler, měly typický obal a vždy pomohly elegantnímu panu Vozábovi. Alpou francovkou se zřejmě potíral kocour Felix a cestovali-li jste do Budějovic, neminuli jste stručné sdělení „Dlouhý – med – Soběslav“. Bylo jasné a stručné a každý si ho pamatoval. Rakouské válečné noviny nepřinášely inzeráty velkých firem. Neinzerovaly se kanóny ze Škodovky, měly dobrý odbyt a ani baron Larisch nepokládal za potřebné sdělit, komu a za kolik uhlí prodává. Dostatečnou reklamu, byť negativní, mu ostatně dělal poštovní úředník Vašek – Petr Bezruč. Inzeráty byly spíše soukromé. Dozvěděli  jste se, kde koupit výhodně teplé prádlo a jak je poslat strádajícímu vojákovi na frontu, která porodní asistentka nabízí vznešeným dámám levné  služby co nejdiskrétněji, a že MUDr. Kramer vede v Bubenči sanatorium pro „nervosní“. Smíchovský továrník Pašek vás zbaví starostí s benzinem, neboť vám předělá automobil na plyn a vy budete jezdit za 2 haléře za hodinu. O adresu do redakce si nepište…

Zaznamenal mnoho si pamatující a popudlivý stařec Karel Helmich (83) 

P. S. Ekonomika je síla nad jiné a tak se výplodů moderních a bohatých kreativců jen tak nezbavíme. Časem se možná dozvíme, jaký  tovar vlastně prodávají. Ani těch, na různých stanicích kabelovky běžících v jazyku  maďarském. O, sapére Vodičko!  Byl jsi to jistě Ty, který nepustil  prezidenta z Budapešti podívat se na kousek Horních Uher. 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 074 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin