Go to ...
Reklama

RSS Feed

S čím nelze obchodovat


Když se dříve sedlákovi nepovedl nějaký obchod, radili mu sousedi, aby se napříště poradil s nějakým koňským handlířem a nebo aby mu příště raději obchod svěřil za úplatu a měl tak své jisté. Škoda, že se této staré lidové moudrosti nedržel americký prezident Barack Obama, když se snažil vyhandlovat umístění guantánamských věznů do evropských šatlav a přijetí Turecka do EU za nekonkrétní sliby. Na tenhle bartrový obchod platí dvojnásob rčení o hruškách a jablcích, které nelze směšovat. Obamy je mě v podstatě líto, zdědil po osmiletém obsazeni Bílého domu republikánem Bushem takovou horu problémů, že ho může jejich řešení během několika měsíců poslat zcela do kolen a nakonec bude vděčný za ručník v ringu. Pro evropského pozorovatele se jeví jeho tým poradců jako parta kamarádů z plácku za domem, chtěl jsem napsat za barákem, ale na úsměvy je dost času. Nikdo nepochybuje o tom, že prezidentovy projevy připravují právě oni, on sám by to nestihl. Proto už v jednom z těch prvních, které šly do světa, jsme se kupodivu dozvěděli, že automobil byl vynalezen ve Spojených státech. Běžný Američan si to možná myslí i dnes na rozdíl od běžného Evropana. Průměrný český středoškolák dokonce ví, že první vůz – z dílny mechanika a hodináře Josefa Božka – pro přepravu osob, poháněný parním strojem, vyjel na české cesty již v roce 1815 a tím nechci upozaďovat další evropské pokusy v tomto směru. 

V Praze jsme se díky Obamovým poradcům dozvěděli, že Turecko je součástí Evropy a že je tedy jeho přijetí do evropského svazku jen formalita, k níž je třeba se postavit moderně a vstřícně. Je pravda, že na tradiční evropské území zasahuje kouskem i Turecko. Jde v podstatě o průplav oddělující Evropu od Asie, v délce 30 kilometrů, který byl ze strategických důvodů tzv. internacionalizován ve dvacátých letech min. století a po složitých diplomatických jednáních byl dohodou z Montreaux ve třicátých letech opět tento kus evropského úzení svěřen Turecku. Je třeba poznamenat, že evropské území tvoří 3 procenta z celkového rozlohy Turecka, které se jinak rozkládá v západní Asii. Turecko není ani historicky, ani územně součástí Evropy. Je to logické a současný stav je dán vývojem trvajícím celá staletí a nelze to měnit jen přáním jednoho politika. 

Je nakonec dobře, že předseda vlády v demisi Topolánek již nestihne ve funkci předsedy EU projednat požadavek prezidenta Obamy na umístění guantánamských věznů v Evropě. Nový předseda vlády na takové jednání nedostane od současné čtyřkoalice mandát. Navíc se toto přání jeví jen další úlet Obamových poradců, americká armáda je zajala v bojových či pátracích akcích. Zadržení nemají statut válečných zajatců neboť jsou to údajní teroristé. Po celou dobu jejich zadržování nebyla americká administrativa schopná vypracovat obvinění. Bushův úlet tak komplikuje jakékoliv budoucí jednání. Osobně bych navrhoval tyto muže vzít, naložit do letadel či vrtulníků a vyložit je přesně na místech na nichž byli zadrženi. Pak následně řešit co s náhradou za utrpěnou újmu. Kdyby byli zadrženi při teroristické akci, tak již byli odsouzeni a kroutí si trest v některé americké federální věznici nebo jsou po smrti v plynové komoře. Ale předat je do Evropských vězeňských zařízení je další nonsens amerického pojetí práva. Terorista zadržený při nebo po činu má být v kriminále nebo na onom světě. Člověk, který jen vypadá jako terorista, musí být po sedmileté vazbě propuštěn na svobodu (možná i se slůvkem sorry). Není jiné volby. Takže je zřejmé, že čeští vězni nedostanou islámské instruktory…

Ve věci tureckého přístupu do EU francouzský prezident Sarkozy zastává vyhraněná záporná stanoviska, český expremiér Zeman vidí jako vhodného člena společenství NATO stát Izrael, ale nikdy z jeho úst nezaznělo, že by se Izrael měl stát členem EU. Rozšiřování vojenské aliance je prospěšná věc, stále více států se sdružuje a navyšuje svou vojenskou sílu. Stávají se navzájem lépe se chránícími územími proti současnému světovému nebezpečí. Tím je bezesporu terorismus a lhostejno zda organizovaný se státní podporou “darebáckých států” či individuální nebo skupinový. Je to zákeřný nepředvídatelný boj, jsou to útoky ze zálohy, válčení nečestnými prostředky a způsoby, boj je vedený fundamentálními a náboženskými fanatiky neuznávajícími žádné ohledy na nevinné. Nepřátelé pro tyto útočníky jsou všichni, kdo nepatří do jejich náboženské skupiny. V současné době je náboženský fanatismus a fundamentaismu (netolerantnost) jen průvodním jevem islámu. Ztráta obezřetnosti vůči vyznavačům islámu by mohla být pro evropské země sebedestrukční. Zakládání islámských buněk, komunit souvěrců, výstavba mešit a modliteben, šíření překladů náboženských textů… to vše jsou prvky jimiž se islám a jeho vykladatelé snaží proniknout do jiného kulturního prostředí. V demokratických systémech to vše jde snáz protože, jak známo, demokracie se zatím neumí účinně bránit. Socialistické vlády komunistů a lidovců nám zde zanechaly pěkné kukaččí vejce, bratřily se tak dlouho s řadou arabských zemí, až jejím – do republiky přesídleným – obyvatelům umožnily vykonávat své náboženské obřady. A tak se islám legálně dostal až do Čech. Podobné problémy mají v Německu se silnou tureckou komunitou, ve Francii a Itálii s přistěhovalci z jejich bývalých kolonií a podobné problémy se nevyhýbají ani Holandsku a Anglii. Zjednodušeně by se dalo říci, že islámský fundamentalismus je jevem postkolonialismu.

Osobně proti Turecku nic nemám, když nadále zůstane západoasijským státem a řádným členem NATO, ale rozhodně budu vystupovat proti sbližování s EU. Jen namátkou uvedu skutečnost, že diskriminace žen v Turecku je mimo města na úrovni středověku, obzvláště kurdských žen, které žijí v neuvěřitelných podmínkách. Když se v posledních volbách staly dvě ženy členkami kabinetu, byly odstraněny ze skupinové fotografie zveřejněné v hlavních novinách, aby jejich přítomnost nevyvolala náboženské nepokoje. Na papíru možná turecké ženy mají rovnoprávnost, ale ve společnosti to bude trvat ještě dlouhá desetiletí ne-li déle. Z Prahy odletěly dvě dámy z Obamova doprovodu, jeho paní Michele a Hillary Clinton zvláštní linkou do USA. Prý mají jiné povinnosti. Nenechte se opíjet rohlíkem. Tyto dvě ženy prostě do islámské země nemohly svobodně přiletět na oficiální státní návštěvu a nemohlo by se jim dostat stejného uvítání jako Obamovi. Musely by si nasadit šátek na hlavu a ztratit se ve suitě mezi ostatními. To je islám přátelé, to je potenciální členská země Evropské unie. Co na to ženské organizace? Co zastánci demokratických principů, co na to evropský parlament? Zase budeme vymýšet kulaté čtverce? Abychom se náhodou nedotkli nečí útlocitnosti? To budeme měnit geografické pojmenování kontinentů? Škoda, že naši politici si zvykli na to, že nám není nutné nic vysvětlovat a že je třeba za nás rovnou rozhodnout.

Jaroslav Skupien

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 085 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin