Go to ...
Reklama

RSS Feed

Pábitelé


Když kdysi Bohumil Hrabal vymyslel výraz pábitelé a tím určil název jedné ze svých krásných knížek, netušil, že o 44 let později se sejde v Praze celý kongres pábitelů. Ono je dobré si ještě předem říci, cože či kdože to ten pábitel vlastně je. Ve slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost ho nenajdete. A tak je nutno použít recenzních vysvětlujících statí. Zjednodušeně lze říci, že pábitel je člověk, který vidí svět kolem sebe jinak než ostatní, je se svým viděním světa spokojen a přímo si v takovém světě lebedí. Změny, které by po něm chtěl někdo cizí, jsou pro takového pábitele nepřijatelné a jako věrný tradicionalista se po kritice jen oklepe a dál si žije svým sebestředným životem.

Česká společnost natěšená aktuální mikulášskou nadílkou na mediálně neuroticky očekávaný 19. kongres Občanské demokratické strany nevěřila vlastním očím. Veřejnoprávní média přetékající servilitou vůči ODS v míře, jaká zde ještě nebyla, přinášela v přímém přenosu desítky nedočkavých informací, které se daly interpretovat na mnoho způsobů. Třídenní maraton přinesl ke svátečnímu nedělnímu adventnímu obědu podivnou pachuť. Žádné změny, které by naznačily snahu se veřejnosti prezentovat jako strana procházející vnitřní proměnou, utříbením si myšlenek a priorit po decimujících krajských volbách, nasazením nových tváří do vedení, nic takového. Trochu popelu na hlavu, sebejistá prohlášení a smělý pohled do budoucna. O voličích z řad obyčejných občanů a o tom, co si volič či sympatizant o slibovaných a nerealizovaných sebereflexích pomyslí, ani slovo. Pražský primátor si namydlil schody a zmizel ze stranické hierarchické struktury jsa nahrazen starostou Prahy 13, kteréhož na prvního místopředsedu partaje domanévrovala jistá Gábina Kloudová. To se samozřejmě na kongresu nebralo, to se musel volič dozvědět až druhý den z bulvárního tisku. Pak dvakrát třikrát polknout nasucho a pokusit se před takovou politickou machinací odplivnout. Hrdlo je bezmocí a vztekem sevřené…

ODS si na pětimiliónovém třídením rautu stačila kuloárně sdělit, že když vlak jede, tak není dobré měnit mašinu, ani když vykazuje evidentní poškození. Že je lepší vysadit jednoho nervózního strojníka a s novým loajálním pokračovat na konečnou stanici. Pábitelé si ve svých kupé stáhli rolety, aby dovnitř nebylo zveční vidět, vytáhli karty a začali hrát poslední partii. V jejich světě vyhrávají i když karty jsou cinknuté. Kdyby se však pozorněji rozhlédli po ubíhající krajině, zjistili by, že je stále méně těch, kteří vlaku zamávají. Ještě méně je těch, kteří se na vlak usmívají a zvedají svá dítka na ramena, aby si lépe zapamatovala barvu vlaku. Vlak za pár měsíců dorazí do cíle své cesty a jeho osazenstvo bude mít celé nádraží jen pro sebe. Žádné fanfáry, žádné proslovy. Vstupné se nevrací…

–BA–

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterEmail this to someone

Tags:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *

31 095 Spam Comments Blocked so far by Spam Free Wordpress

About admin